aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_9975 aDSC_9975

Saurav Ghosal: svou práci miluji

08.09.2015 20:30

Sportovce definuje jejich vášeň a tvrdá práce. Saurav Ghosal nejlépe ztělesňuje tyto kvality. Pokud vám jeho jméno nic neříká, vězte, že jde o nejlepšího indického squashistu. I když je známý především tím, že dovedl národní tým ke zlaté medaili na Asijských hrách 2014 a sám získal stříbro, Saurav přepisoval historii na každém kroku. Je prvním Indem, jenž se na světovém šampionátu dostal do čtvrtfinále, a na Asijských hrách 2006 v Dauhá po dlouhé době přerušil indický medailový půst, když vybojoval bronz. O čtyři roky později v čínském Kantonu tento výsledek zopakoval a loni se v Inčchonu radoval dokonce ze stříbrné medaile. Ghosal je zároveň držitelem indické ceny Arjuna za výjimečné úspěchy v oblasti sportu.

Díky, že sis udělal čas na náš rozhovor. Hovořit s medailistou z Asijských her je pro nás něco jako splněný sen. Vraťme se trochu do minulosti: jaký byl Saurav Ghosal, když studoval na vysoké v Leedsu?

Nežil jsem stejně jako normální studenti. Je to asi jedna z obětí, kterou si vyžaduje to, co dělám. V Anglii nikdo školu moc neřešil, lidi si užívali, dokud nepřišly zkoušky. To samozřejmě nebyl můj případ, protože jsem hodně cestoval po turnajích i jinam a musel jsem všechno dohánět, když jsem se vrátil. Vůbec jsem nepřičichl k takovému tomu běžnému společenskému životu vysokoškoláka, to mě úplně minulo. Určitě bych byl rád, kdybych tu zkušenost mohl mít, ale s tím už nic nenadělám.

Na druhou stranu, na rozdíl od škol v Indii jsme v Anglii neměli zavedenou povinnou docházku a mělo to i další výhody. Tamní systém se mi velmi líbil, po něčem se mi docela stýská, dokonce i po nějakých přednáškách, a to už je co říct. Myslím si, že některé věci by se daly přenést i do indického školství v rámci jeho rozvoje, i když ne všechno je v Anglii lepší než v Indii. Ale jsou tu určité aspekty, které by stálo za to převzít a přispět tak ke zlepšení výuky.

Takže žádné běhání za holkami? Nebo to bylo obráceně?

Ne, v té době jsem už s někým chodil. A byla z Indie, takže jsem se snažil chovat jako hodný chlapec. (Směje se.)

Jak ses vlastně dostal ke squashi a jak se ti podařilo vybudovat kariéru v zemi, která je zblázněná do kriketu?

Můj táta hrával squash v jednom klubu a já začal díky tomu, že jsem tam chodil s ním. Až do třinácti jsem se intenzivně věnoval squashi i kriketu, ale potom jsem si musel mezi těmi dvěma vybrat, abych stíhal i školu. Tehdy mě squash bavil víc a vyhovovalo mi, že je to individuální sport, takže mám vždy všechno ve svých rukách. Proto jsem si ho zvolil.

Pokud jde o mou závodní dráhu, upřímně řečeno si nemyslím, že bych se v jeden moment prostě vědomě rozhodnul. Postupně jsem přešel z juniorských kategorií do té profesionální a nějak se stalo, že jsem si celou tu dobu vedl docela dobře. Squashovou kariéru jsem si vždycky užíval a užívám si ji i teď. Mám to štěstí, že svou „práci“ doopravdy miluji.

Jaký máš dojem z celkové organizace sportu v Indii? Dalo by se něco zlepšit?

Rozhodně, alespoň co se týká zázemí. Každé čtyři roky si Indové stěžují, proč na olympiádách nevyhráváme více medailí. Vychovat olympijského medailistu ale nejde přes noc. Je k tomu potřeba hodně věcí a v Indii pro mnoho sportů neexistují příslušná sportovní zařízení. Některá odvětví prospívají – třeba v badmintonu poslední roky vynikáme –, takže někde je systém v pořádku. Kriket nám vždycky šel, je to indický nejoblíbenější sport.

V jiných sportech ale musíme přidat, hlavně co do sportovních zařízení, odbornosti, znalostí a zkušeností s tím, jak se soutěží na vrcholové úrovni. Také jsou mezery v základních fyzických testech. Osobně můžu říct, že vláda už několik let squash podporuje finančně. Možná to souvisí i s tím, jak dobře jsme si vedli na Asijských hrách a na Hrách Commonwealthu. Pokud se ale podíváme na to nejzákladnější zázemí nutné k tomu, aby se mohl běžný Ind stát velmi dobrým hráčem, jsou tu pořád zásadní nedostatky. Jestliže máme elitní sportovce vychovávat pravidelně, nejen jednou za několik let, musíme zdokonalit celý systém od těch nejnižších úrovní až po tu nejvyšší, která dnes chybí. A znovu říkám, že se to nestane přes noc. Napřed se někde musí začít.

Když vezmu v potaz rozlohu země a počet obyvatel, rozumím tomu, že indická vláda se musí zabývat milionem jiných věcí. Každého něco trápí. Možná by se mohl zapojit i soukromý sektor.

Dotkli jsme se olympiády, tak jaké jsou podle tebe šance, že squash bude vybrán do programu tokijských her v roce 2020?

Hrozně rád bych řekl, že máme obrovskou šanci, ale popravdě si vůbec nejsem jistý, jak na tom jsme. Vím jen to, že squash splňuje všechny požadavky na to být olympijským sportem, má veškeré možné přednosti. Je to kombinace fyzické a psychické námahy, ukázka všech olympijských ideálů. Ve squashi se nedopuje, což z něj dělá výborný příklad pro mladé i pro jiné země, kde by se mohl ujmout. Všechny díly skládačky jsou na svém místě, ale definitivně musí rozhodnut olympijský výbor a asi i Tokio, když olympiádu hostí.

Kdyby se to povedlo, každý, kdo má se squashem co do činění, by se musel zbláznit radostí. Pro kteréhokoli squashového hráče by to byla ta největší událost vůbec – stali bychom se součástí olympiády a mohli bychom získat olympijskou medaili. Vážně doufáme, že nás do programu nakonec zahrnou, ale kdybych měl reálně zhodnotit naše šance, řekl bych, že zkrátka nevím. Myslím, že jsou slušné, ale to jsme tvrdili mnohokrát, takže už radši budu mlčet. Ale snad na nás dojde.

Existuje něco, co můžou sportovní média udělat, aby squashi pomohla? Protože my bychom squash na olympiádě rozhodně uvítali.

Viděl jsem pár anket a různé akce, kde člověk může squash podpořit. Hlavní olympijská stránka insidethegames.biz třeba pořádala anketu (uzavřena prvního září – pozn. red.), kde mohli návštěvníci webu vybrat jeden z osmi sportů, který chtějí vidět na olympiádě. Takové věci byste mohli propagovat. Obecně se ale snažíme posouvat kvalitu profesionálního okruhu stále výš i bez olympiády, abychom mohli nabízet ten nejlepší možný produkt.

Když si jako příklad vezmu nějaké indické médium, mohlo by například informovat i o jiných hráčích a hráčkách, kterým se daří: V ženách Dipika Pallikalová a Joshna Chinnappaová, v mužích pak Harinder Pal Sandhu nebo Mahesh Mangoankar. Ani mladší generace na tom není zle. Média by mohla své čtenáře upozornit na fakt, že tu je sport, ve kterém je Indie vážně dobrá.

Většina lidí ani neví, že před rokem 2006 indický squash na Asijských hrách nikdy nezískal medaili. A loni jsme vyhráli zlato. Za těch osm let je to obrovský skok. Můžete prostě sdělovat čtenářům, co všechno se kolem squashe děje, a když budete sledovat Dipiku, Joshnu, Harindera a mě na Twitteru a Facebooku, dovíte se toho opravdu dost.

Popiš nám svůj běžný den, Saurave.

Nejsem ranní ptáče, takže se budím kolem deváté. Trénuju tak od půl jedenácté do jedné, pak jedu domů, naobědvám se a odpočinu si. Pak zase trénink od půl páté tak do sedmi nebo do půl osmé a domů na jídlo. Takhle to většinou chodí, jen někdy si o víkendu na večeři zajdu s kamarády.

Kdo pro tebe byl zatím tím nejtěžším soupeřem?

To je těžká otázka. Na žebříčku je přede mnou čtrnáct hráčů, zápas s každým z nich by byl ten nejtěžší.

V dubnu sis ale pohrál se světovou sedmičkou Tarekem Momenem, porazil jsi ho dvakrát po sobě.

Oba jsme tehdy hráli velmi dobře a já zkrátka poslední dva zápasy vyhrál. Myslím, že jsem předvedl dobrý squash, a přesně takové výkony musím podávat i proti ostatním, abych se v žebříčku posunul nahoru.

Pověz našim čtenářům, co tě čeká v nejbližší době?

Teď v září se v Indii konají dva turnaje PSA, jeden v Bombaji od osmého do čtrnáctého září a druhý v Kalkatě od dvacátého druhého do dvacátého sedmého. V srpnu už jsem se účastnil Colombian Open v Bogotě (Ghosal tam skončil druhý – pozn. red.), takže se teď rozhodně nenudím.

Jakou nejlepší radu jsi kdy dostal?

Asi tu, že ať už se v předchozím zápase stalo cokoli, ať už jsi hrál dobře nebo špatně, v dalším utkání máš příležitost na tom stavět a zlepšit se. Nemůžeš zůstat stát a nechat se rozptýlit tím, čeho jsi dosáhl nebo naopak nedosáhl. Musíš být pořád v pohybu, pořád pracovat. A nic nenahradí tvrdou práci. Dřina většinou porazí talent. Můžeš být jakkoli talentovaný, ale pokud nebudeš makat, nikam to nedotáhneš.

Jaké jsou teď nejbližší cíle nejlepšího indického hráče?

Jsem teď patnáctý, vyrovnal jsem své maximum, takže chci ještě výš. Brzy bych chtěl postoupit do světové desítky, protože poslední dobou hraju dobře, a i když to ze žebříčku není patrné, mám teď desítce blíž než kdy jindy. Proto na turnaji musí urvat pár velkých vítězství. S první polovinou roku jsem spokojený, měl jsem stabilní výsledky, takže bych na to chtěl v druhé půlce navázat a ukázat ještě něco víc. Když to zvládnu, přivezu si z těch zbývajících turnajů v tomhle ruce nějaké důležité výhry a pomůže mi to zlepšit se.

Co zajímavého zažíváš na okruhu? Poděl se s námi o jednu zajímavou zkušenost.

Mimo kurty se kromě odpočinku neděje tak moc. Já osobně jsem ale velký gurmán, pořád zkouším nové restaurace a neotřelá jídla. To je pro mě asi nejzajímavější součást mých cest. V Indii najdete skvělá místa se skvělým jídlem, ale i v jiných částech světa se dá ochutnat ledacos vynikajícího. Musíte umět ocenit tu různorodost.

Chtěl bys na konec vzkázat něco čtenářům?

Obecně si myslím, že by měl každý vyzkoušet nějaký sport. Pro tělo je důležité, aby bylo zdravé a silné, a sport je tou nejlepší cestou. Jako squashový hráč bych vám samozřejmě doporučil squash, pokud máte přístup na kurty a nic vám nebraní ve hře. Jinak zkrátka jakkoli sportujte, protože vám to pomůže. Se vším tím každodenním stresem se můžete během sportovních aktivit cítit trochu unavení, ale ten pocit poté je to nejlepší, co se dá zažít. Nekomplikujte si život, sportujte a určitě budete šťastní.

text: Jiří Hron
zdroj: essentiallysports.com

 



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net