Anna Serme: Přeji squashi, ať nalezne ztracenou energii, jakou měl za mých juniorských let

12.01.2022 09:30

Anna Serme se v lednovém pořadí světového žebříčku PSA posunula na skvělou pozici čtyřicáté hráčky světa. Aničce toto umístění moc přejeme a při té příležitosti jsme naši současnou nejlepší squashovou hráčku trochu vyzpovídali. Co jejímu úspěchu předcházelo? A co pro ni squash vlastně znamená?

Jak ses cítila, když jsi u svého jména viděla pozici světové č. 40? Čekala jsi to?

Po pravdě jsem tomu nemohla uvěřit. Říkala jsem si, radši chvíli počkám, musí tam být nějaká chyba.. Myslela jsem, že se hodně posunu v listopadu po výhře v prvním kole na US Open, ale je pravda, že se asi hodně hráčkám odečetly turnaje až teď a posun přišel později. Ale tak velký jsem tedy rozhodně nečekala. Určitě hraje roli i situace kolem pandemie a některým hráčkám chybí turnaje. 40. místo je pro mě ale obrovskou motivací a motorem k tréninku!

Přiblížila ses historicky nejlepšímu postavení české hráčky, č. 35, na světovém žebříčku, kterého dosáhla Lucka Fialová v letech 2011 a 2012. V té době jsi opustila juniorskou kategorii a čerstvě si se pohybovala mezi dospělými hráčkami. Napadlo by tě tehdy, že i ty se jednou dostaneš na takovou příčku? Byly pro tebe jejich výkony inspirací, popřípadě co jiného tě inspirovalo?

V té době jsem stále žonglovala mezi kytarou a squashem, konzervatoř jsem absolvovala až v roce 2013. A ani po absolutoriu jsem si nebyla jistá, jestli se chci naplno věnovat squashi. Pokračovala jsem pak ve studiích v Paříži – pro změnu jsem studovala jazyky. Tam jsem se ale dostala k dobrým hráčkám, se kterými jsem mohla trénovat, a poprvé jsem si uvědomila, že to chci taky zkusit naplno, že na tom i přes studia v porovnání s nimi nejsem vlastně vůbec špatně. Po bakaláři jsem se tedy rozhodla pro profi dráhu. Na tak vysokou příčku, na kterou se dostala Lucka, jsem ale v té době ani nepomyslela. I teď mi přijde hrozně daleko!

Jak se podle tvého názoru změnil ženský squash za posledních 10 let?

Rostoucí dominance Egypťanek v ženském squashi měla za výsledek mnohem agresivnější styl hry a také se díky jejich obří základně dost rozrostl světový žebříček! Squash je nyní také mnohem více postaven na perfektní fyzické kondici. Na trénink mimo squashový kurt je dáván mnohem větší důraz, a už není výjímkou, že zápasy top holek i přes nízký tin často trvají kolem hodiny ( ty nejvyrovnanější i přes hodinu) a to tempo je šílené! Kvalita hry jde opravdu hodně nahoru.

Ani, rok 2021 byl pro tebe a tvého manžela Lucase plný nových věci. Asi tou největší novinkou bylo stěhování do České republiky. Co vás přimělo opustit Francii? Jak se vám v České republice bydlí?

Pandemie nás donutila zamyslet se nad našimi životními podmínkami ve Francii – lockdown jsme tam trávili v bytě o rozměru 40 metrů čtverečních a nemohli jsme ani do přírody. Navíc, pokud nejsi ve Francii zaměstnaná, těžce najdeš někoho, kdo ti pronajme byt, takže jsme ani neměli možnost se někam přestěhovat. Uvědomili jsme si, že v Česku je životní úroveň za stejné náklady mnohem lepší a to pro nás bylo prioritou.

Jak se liší squash a squashová scéna obecně v České republice a ve Francii?

Ve Francii se jedná o sport s mnohem delší historií, takže i hráčů je více a nastupující generace mají vzory jako Thierry Lincou, Greg Gaultier nebo Camille Serme. Ví, že se mohou dostat až na vrchol. To se samozřejmě pojí i s úrovní trenérů – u nás se stále učíme, i když si všímám velkého zapálení a chuti trenérů zlepšovat se a nasávat zkušenosti i ze zahraničí. Dřív to také bylo spíše o tom nechat si své metody pro sebe, byla citelná nevraživost mezi kluby, zatímco teď je to více o sdílení a vzájemném posouvání. To vnímám jako obrovský pokrok.

Jak se ti v České republice trénuje, pokud to porovnáš s Francií? Máš se s kým připravovat?

Už mám nějaké zkušenosti, za mou kariéru jsem prošla rukama alespoň sedmi až deseti trenérů, takže se teď spoléhám hlavně na sebe a na to, jak to chci a cítím. Docela pravidelně věci konzultuji s Petrem Steinerem, který mi občas tréninky i vede nebo je mým sparing partnerem, a samozřejmě přípravu také řeším s Lucasem. Taky jsem vděčná Haštalu, kde mi vyšli vstříc ohledně tréninkových podmínek. Tam se přes týden vyskytuji nejčastěji.

Jaká je tvoje tréninková skladba? Doplňuješ squash na vybalancování zátěže jedné části těla i jinými sporty?

Hodně se věnuji józe, jak pro lehké posilování a protažení, tak power józe. Také často chodím do posilovny a na kolo. A v létě hodně běháme venku, hlavně schody.

Je nějaká část tréninku, do které se musíš hodně přemlouvat? Nebo si dokážeš najít radost ve všem, co dobrý hráč ke zlepšování potřebuje?

Většinou se mi daří trénovat s radostí, hlavně v poslední době pracuji na pozitivnějším přístupu a na uvědomění, že zatímco ostatní lidé mého věku jsou v práci, já si „hraju“! Ale nebudu lhát, občas se mi třeba do fyzičky moc nechce, a to hlavně do delších vytrvalostních věcí.

Co říkáš na mladou českou squashovou „krev“? Máš přehled o českých juniorských hráčkách?

Mám větší přehled teď, když žiju v Česku. I když situace kolem pandemie stále není ideální a myslím, že jsem se s některými stále neměla možnost potkat. Ale teď o víkendu jsme měly reprezentační kemp a bylo skvělé vidět to nadšení, sešlo se nás tam deset hráček (samozřejmě nejen juniorek), to jsem asi ještě nezažila! Jde vidět, že holky chtějí hrát, občas se ale mohou cítit trochu přehlížené. Nicméně jsme v roce 2022 a věřím, že i Česko naskočí na progresivní vlnu, která přichází ze západu. Nemůžeme se v našem sportu věnovat rozvoji jen u jednoho pohlaví, to se nám jednou vymstí.

Potkáváš se s juniorkami i mimo turnaje? Trénujete spolu?

Před několika měsíci jsem se začala trenérsky věnovat Sofii Hausknotzové, se kterou se snažíme scházet jednou týdně. Věnuji se také její mentální přípravě, právě si dokončuji certifikaci profesionálního kouče. V této sféře máme v Česku ještě dost mezery a mentální aspekt je často upozaděn. Mě tato sféra hodně zajímá a určitě bych se po mé sportovní kariéře chtěla koučování věnovat o dost víc.

Co ti tréninky s juniorskými hráčkami dávají?

Tyto tréninky mi dávají možnost předávat mé zkušenosti z aktivní kariéry a zároveň rozvíjet mé mezilidské a trenérské dovednosti. Chci přinést jiný přístup, Sofii beru jako parťáka, ne jako někoho pode mnou. Zajímá mě, jak věci vnímá, je pro mě důležité, aby opravdu pochopila účel toho, co trénujeme a taky aby byla schopná nové dovednosti a uvědomění využít nejen ve squashi, ale ve všech ostatních aspektech života.

V posledních letech se základna domácích hráček neustále zmenšuje. Pro malý počet hrajících squashistek byla zrušena 1. liga žen, na mistrovských turnajích je problém kvalitně obsadit herní pavouk, to stejné platí i o naplnění juniorských kategorií. Podepsal se na ubývající základně covid? Děje se to podobně i ve světě? Ustupuje squash jiným sportům celosvětově?

Myslím, že jedním z důvodů je to, že ve squashi bohužel chybí motivace, která je u některých jiných sportů, a tou je uplatnění po juniorské kariéře. Squash není v médiích, tudíž nepřitahuje sponzory a často je těžké kariéru rozjet, protože prostě nejsou prostředky. Otázka je, co je tím důvodem, že v médiích chybí – je pro ně nezajímavý, příliš složitý, nebo jen málo propagovaný? Je to velmi složitá problematika, nad kterou si teď asi lámou hlavy všechny squashové asociace. Ve světě se to také děje, i když jsou samozřejmě i výjímky, jakou je Egypt.

Co tě čeká v roce 2022 z hlediska tvé sportovní kariéry? Prozradíš nám něco i ze svých nejbližších soukromých plánů?

Mým ultimátním squashovým cílem je odehrát všechny Platinum turnaje. Nyní mi už chybí jen Windy City Open a TOC, který jsem měla hrát tento měsíc, ale kvůli covidu byl bohužel přesunut a zmenšen na Gold. Vize zahrát si na těch nejprestižnějších turnajích mě po pravdě držela nad vodou během lockdownu. Blížila jsem se top 50 a věděla jsem, že se může poštěstit a na takový turnaj bych se mohla brzy dostat. Hrát turnaje s těmi nejlepšími hráčkami na světě je pro mě čest, hrozně si to užívám.

Jak jsem už zmínila, také se nyní vzdělávám v oboru profesionálního koučování, kterému bych se chtěla věnovat jak ve sportovním prostředí, tak i v oblastech mimo sport.

Čeho si, ze svého squashového života nejvíce ceníš?

Těch věcí je tolik! Hlavně ale to, že ho můžu sdílet s Lucasem. Je skvělé, že sdílíme tak velkou část našich životů, baví nás společně trénovat, jezdit na turnaje, koukat na SquashTV.

Také je úžasné moci tak hodně cestovat a objevovat nová místa a kultury a seznamovat se s novými lidmi ze všech koutů světa. Těch zážitků mám díky squashi opravdu hodně!

Proč je squash sportem, který sis vybrala za ten svůj? Co na něm máš ráda?

Tu rychlost a fyzickou náročnost, člověk se při squashi tak krásně unaví! Zároveň musíš v té rychlosti a při té únavě udržet taktické myšlení a chladnou hlavu. Jeho krásou je to, jak je komplexní!

Co bys squashi, českému i světovému, přála do budoucnosti?

Aby zase nalezl tu energii, kterou si pamatuji z mých juniorských let. Tehdy chtěl squash vyzkoušet každý a kluby praskaly ve švech! Tohle bych mu znovu přála!

Ani, ještě jednou gratulujeme k tvému umístění na žebříčku, moc děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný rok jak ve sportovním, tak osobním životě.

Za redakci Irena Vanišová

Zobrazit komentáře »