aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_1590 aDSC_1590

Jsou dobří trenéři ohroženým druhem? – druhá část

02.07.2016 08:00

Pokračování článku Johna O’Sullivana o úskalích trenérského povolání a o tom, zda těm opravdu vynikajícím trenérům mládeže neznemožňujeme práci my sami.

Co by měli vědět rodiče

Pokud váš potomek narazí na skvělého trenéra, měli byste mu být vděční, že je ochoten věnovat čas a energii tomu, aby dítěti pomáhal s rozvojem, ať už za to dostává zaplaceno nebo ne. Měli byste si uvědomit, že všechny ty hodiny a všechno úsilí vynaložené při práci s vaším dítětem je třeba vynásobit deseti nebo dvaceti podle toho, kolik svěřenců trenér má.

Rodiče, prosím pochopte, že vaše dítě potřebuje v životě překonávat překážky, aby mohlo dospět. Potřebuje náročného trenéra, ne někoho, kdo na něj nebude tlačit. Později vám za to poděkuje. Když se zamyslíte nad tím, kteří lidé, učitelé nebo trenéři vás v životě nejvíce ovlivnili, byli to ti, kdo vás nestavěli před žádné výzvy a ani vás nedonutili vydat ze sebe to nejlepší? Ne, byli to lidé, kteří vám pomohli tam, kde jste nikdy předtím nebyli a kam byste se sami ani nikdy nedostali. Přesně to pozitivně působící trenéři dělají.

Často dostávám otázky týkající se trenérů, kteří svěřence šikanují a vytvářejí kolem sebe atmosféru zastrašování a obav. Tito trenéři jsou urážkou naší profese a poškozují pověst všech trenérů, i těch dobrých. Říkají si „profesionálové“, ale profesionálního na nich není zhola nic. Nechci se ale bavit o nich. Chci mluvit o výborných trenérech. Následující neúplný výčet zahrnuje činnosti, které nejsou šikanování. Jsou to naopak věci praktikované dobrým trenérem:

  • Snaží se v dobrém smyslu slova postrčit vaše dítě mimo jeho komfortní zónu, aby se zlepšilo
  • Vyžaduje soustředění a úsilí každý den
  • Snaží se různými vynalézavými způsoby dostat vaše dítě do situace, v níž ještě nebylo
  • Nestaví vaše dítě do každého zápasu
  • Čeká od vašeho dítěte více než vy sami
  • Má na schopnosti vašeho dítěte jiný názor než vy
  • Očekává plnění povinností a vyvozuje odpovídající následky u těch, kteří povinnosti zanedbávají, přičemž všem měří stejným metrem
  • Očekává, že se vaše dítě bude řídit týmovými pravidly a zásadami
  • Vyžaduje po vašem dítěti víc, než od něj možná vyžadujete vy sami. Může to stát jedno prohrané utkání, ale je to lekce na celý život.

Tento seznam není kompletní, ale chtěl jsem uvést pár příkladů toho, co dělají dobří trenéři, aby hráčům pomohli zlepšit se. Zároveň to jsou všechno věci, se kterými za mnou chodili nespokojení rodiče, když jsem byl trenérem nebo šéftrenérem. Do nějaké z těchto kategorií spadá většina stížností, jimiž se na střední škole musí den co den zabývat sportovní ředitel.

V případech výše ale nejde o šikanu, je to naopak účelný způsob trénování! Lepší výsledky nepřicházejí bez boje, bez nepohodlí a bez nesnází, ať už mluvíme o jakékoli činnosti. Dobrý trenér ví, jak sportovce podobným situacím vystavit, ale zároveň je schopen vytvořit takové prostředí, kde jsou všechny tyto věci jasně vysvětleny, a hráči chápou, že jde o součást výuky.

Žádné dítě nemá nárok na to, aby bylo v sestavě každý zápas, nebylo nikdy vystřídáno nebo hrálo na postu, který se mu zrovna zalíbí. Tahle cesta k velkolepým výkonům nevede a dobří trenéři to chápou. Rodiče, zkuste se s tím prosím smířit a přenést se přes to. Ať z toho pro všechny plyne poučení. A když o tom tak přemýšlím, vlastně byste měli za trenérem přijít a poděkovat mu, protože tím vašemu dítěti prokazuje laskavost.

Co by měli vědět trenéři

Profesionalizací mládežnického sportu se naše pozice ohromně ztížila. Tlak na to, aby se vyhrávalo, nikdy nebyl větší. Nikdy dříve nebylo naše složité rozhodování mezi rozvojem sportovní a lidské stránky u dětí podrobováno tak bedlivému zkoumání. Jsme neustále zpochybňováni různými pseudoodborníky, kteří jsou ochotni věnovat čas a energii tomu, abychom nebránili jejich dětem v cestě k jisté slávě. Být pozitivně působícím trenérem nikdy nebylo složitější, ale zároveň to nikdy nebylo tak důležité!

Žijeme v době, kdy vás, dobré trenéry, potřebujeme víc než kdy jindy. Víc než kdy jindy vás potřebují naše děti. Osoba trenéra, která dokáže navodit atmosféru přátelství a respektu ve snaze učit děti o sportu a životě, nikdy nebyla tak důležitá jako dnes. Je hrozně snadné vystavět si kolem sebe zeď, bouchnout dveřmi a říct „Je to moje věc!“, abyste odehnali všechny křiklouny a prostě jen trénovali. Ale nedělejte to.

Nenechte pár hlasitých chytráků, aby vás vyhnali od toho, co děláte rádi. Raďte, buďte mentorem a jděte svým chováním příkladem. Právě děti těch nejproblémovějších rodičů vás potřebují nejvíce, protože doma toto nedostávají. Nepřestávejte se učit a zlepšovat. Jestli jste nový trenér, najděte si mentora. Není lepší cesty, jak zvýšit své trenérské dovednosti, než začít spolupracovat s trenérem, který to zná a prožil si to. Je to nutná součást vašeho výcviku, bohužel ji mnoho trenérů nikdy neabsolvuje. Pořád se vzdělávejte. Když nevíte všechno, nevíte toho dost. Vždy se můžete posunout někam dál. Právě tohle říkáme našim svěřencům a měli bychom se tím i řídit.

V souvislosti s tím bych se chtěl zmínit ještě o jedné věci, která je spojená se vzděláváním trenérů. Bavím se s vynikajícími trenéry, studuji vše kolem výchovy sportovních hvězd v mládežnickém sportu a chci se s vámi podělit o to, na co jsem přišel.

Pořádám semináře pro trenéry po celé Severní Americe a před nedávnem jsem byl i v Evropě a všude jsme diskutovali o tom, jaké vlastnosti tito trenéři mají a jaká atmosféra panuje mezi nimi a jejich svěřenci. Během těchto školení jsem si uvědomil, jak obrovské mezery máme ve vzdělávání trenérů.

Při seminářích vždy účastníky požádám, aby na lepící papírky napsali pět slov nebo slovních spojení, která vystihují jejich nejlepšího trenéra a/nebo učitele. Všechny papírky přilepíme na stěnu a rozřadíme do dvou kategorií: „Technická a taktická znalost hry“ a „Empatie a emoční inteligence“. Dělal jsem toto cvičení s tisíci trenérů a otevřelo to oči jak mně, tak jim.

Osmdesát až devadesát procent charakteristik, které sami účastníci semináře přisuzovali ideálnímu trenérovi, nemělo co do činění se základy hry jako takové nebo její znalostí. To je zkrátka nezbytné minimum pro to, aby se člověk stal vynikajícím trenérem. Drtivá většina papírků skončila v kategorii „Empatie a emoční inteligence“.

A tady nastává problém. My totiž nic takového trenéry neučíme! Devadesát osm procent času z výchovy trenérů trávíme probíráním různých tréninkových cvičení a studiem taktiky, i když sami říkáme, že to je jen deset až dvacet procent toho, co dělá dobrého trenéra! Ještě jsem nepoznal nikoho, kdo by umístil více papírků do kategorie herních znalostí oproti kategorii empatie.

Většina trenérů, které jsem potkal, se domnívá, že znalost tréninkových cvičení a hloubání o základech daného sportu vede k úspěchu. Naopak ti trenéři, s nimiž mluvím při svém studiu výchovy výjimečných mladých sportovců, vědí, že tyto znalosti potřebují všichni trenéři a že to není to, co odděluje dobré trenéry od skvělých. Trenérské kapacity rozumí tomu, že ze sportovců dostanou maximum jen tehdy, když si jich budou vážit a budou je brát hlavně jako lidské bytosti, a až pak jako sportovce.

Vědí totiž, že trénují dítě, ne sport, a že znalost hry je dostane jen na určitý stupeň. Musejí učit, aby se učilo i dítě. Musejí komunikovat, aby dítě poslouchalo, a poslouchat, aby dítě komunikovalo. U každého svěřence vědí, co přesně musejí udělat, aby ze vzájemného vztahu vytěžili co nejvíce. Právě díky tomuto vztahu může sportovec podávat vynikající výkony, být úspěšný a zažívat spíše výhry než porážky.

Tito trenéři se zároveň sami celý život učí. Nikdy se nepřestanou zlepšovat, nikdy neřeknou „Už toho vím dost, nechte mě na pokoji“. Vždy jsou otevřeni něčemu novému a jinému, něčemu, co jim může pomoci posunout sportovce ještě dál a posílit vzájemný vztah.

Pár slov na závěr

Žijeme ve světě, kde naše děti potřebují vzory a mentory, protože populární kultura a počítačové hry jim je nedávají. Potřebují sportovat pod dohledem skvělých trenérů, a to víc než kdy jindy. Je čas, abychom si začali vážit pozitivně působících trenérů. Pokud někoho takového máte, zavolejte mu a poděkujte mu! Případně ho pozvěte na večeři nebo mu napište. Nikdy není pozdě na to vyjádřit dík člověku, který vám změnil život.

Zároveň můžete tento článek šířit dál v týmech a klubech. Ať rodiče vědí, že dobrých trenérů si musíme cenit, aby neodešli. Zastaňte se jich, když se je někdo bude snažit potopit. Jestliže budete mlčet, stěžující si rodiče vyhrají. Nezůstávejte stranou a nenechte ostatní, aby dítěti vzali někoho, koho pokládá za vzor.

Často se stane, že když v diskuzi na toto téma padne slovní spojení „ohrožený druh“, kritici říkají, že odchod jednoho dobrého trenéra není katastrofa a že se vlastně nic neděje. Ať už s tím souhlasíte nebo ne, můžu vám slíbit jedno: Až žádné pozitivně působící trenéry mít nebudeme, začneme je postrádat. Nenechte je odejít bez boje. Obdivujte je, oceňujte je a podporujte je. A pokud jste trenér, staňte se jedním z nich, jedním z pozitivně působících trenérů. Potřebujeme vás teď víc než kdy jindy.

překlad: Jiří Hron
zdroj: changingthegameproject.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net