Otevřený dopis mladým squashistům

01.04.2019 00:24

Po zamítavém stanovisku k návrhu zahrnout squash do programu olympijských her se objevilo množství článků a komentářů, a to jak českých, tak zahraničních, a vyvstává otázka, zda se k tomuto tématu ještě vracet. Otevřený dopis Chrise Sargenta, který se objevil na portálu squashmad.com, ovšem představuje jiný druh reakce, a proto jej přinášíme i my.

zdroj: squashmad.com

Nové generace si hledají cestu ke squashi čím dál obtížněji. Od závratného rozmachu v osmdesátých letech minulého století, kdy si po celém světě rezervovaly kurty miliony squashistů, se našemu sportu nepodařilo zastavit postupný pokles aktivních hráčů. Chris Sargent to klade za vinu starším generacím, ale svým dopisem zároveň žádá mladé squashisty a squashistky, aby hře vrátili někdejší image a pomohli opět rozšířit členskou základnu.

Milí junioři, milá mladší generace,

Vím, že se neděje moc často, abychom s Vámi my, starší squashová generace, něco chtěli probírat. Ještě vzácnější je to, když Vás požádáme o názor, nebo dokonce o pomoc. Každý, kdo sleduje juniorský squash, žasne nad tím, co na kurtu dokážete, ať už se bavíme o nejmenších dětech nebo skoro dospělých hráčích – Vaši fyzickou zdatnost, odhodlanost, sílu vůle a kreativitu je skutečně radost pozorovat.

Ano, občas se nám nelíbí, jak mlátíte raketou, naštvaně křičíte, chcete let, když na něj nemáte nárok, a potom s pláčem opouštíte kurt. Jako ta starší generace jsme dokonce sepsali pravidla pro chování juniorů na turnajích, abychom tomuhle předcházeli. V hloubi duše Vám ale rozumíme, vážně. Chápeme, že se občas vztekáte zkrátka proto, že náš sport milujete, stejně jako my. Možná taky trochu žárlíme, když vidíme Vaši houževnatost, talent a vášeň. Chcete být nejlepší a máte v sobě něco, co my už ne, co Vás pohání k úspěchu.

Teď ale přijde to hlavní. Musíme se Vám k něčemu přiznat.

I když máme squash hrozně rádi, nepečovali jsme o něj tak, jak jsme měli. Předpokládali jsme, že všichni uvidí to, co na tomhle skvělém sportu vidíme my, co cítíme při každém zápasu. Ale nevšimli jsme si, že zbytek světa se dívá jiným směrem. Domnívali jsme se, že když má hraní squashe tolik výhod, že se mu nemůže rovnat téměř žádný jiný sport, bude se prodávat sám. A tak jsme prostě jen hráli a hráli! Hráli jsme ligové zápasy v klubech za zavřenými dveřmi a čekali, až ostatní také přijdou na to, jak je squash výjimečný.

Mezitím se toho ale kolem nás, mimo naši zbožňovanou „svatou půdu“, odehrálo víc než dost. Kdo by to byl tušil?

Z fotbalové Division One se na ostrovech stala Premier League, obyčejný jogging v mnoha případech ustoupil návštěvám posilovny, když se běžný člověk rozhodoval, jak začít cvičit, a cyklistika už dávno nepředstavuje jen způsob dopravy z bodu A do bodu B, ale stala se z ní velká věc. K hraní videoher už člověk nepotřebuje hledat nejbližší maringotku s herními automaty (zeptejte se rodičů), ale může si je nosit s sebou. Přicházela jedna módní dieta za druhou, videa o tom, jak zhubnout bez námahy, aerobik, zumba, a tak bych mohl pokračovat donekonečna. Chytré telefony přinesly revoluci v mezilidské komunikaci, herním průmyslu i obchodování. Nastala éra sociálních sítí, Netflixu a tak dále.

Většina z nás ale jen hrála squash a ničeho si nevšímala.

Počet aktivních squashistů klesal, nicméně jsme věřili, že jde jen o dočasný výkyv. Průměrný věk klubových hráčů se začal zvyšovat, ale my to neviděli – proč taky? Z našeho pohledu jsme byli všichni vrstevníci! Když jsme si konečně uvědomili, že něco není v pořádku, řekli jsme si, že uděláme pár kosmetických úprav, dostaneme se na olympiádu a všechno bude zase v pořádku. Dál bychom mohli jen hrát squash a všechno ostatní by se udělalo samo.

Oslavovali jsme naše největší šampiony, zvláště Jahangira Khana, ale jen mezi sebou. Jejich jména se skloňovala ve všech domácnostech – ale jen v těch squashových. Nevšimli jsme si, že ve středu pozornosti se daleko spíš ocitají jména Messiho, Federera nebo manželů Beckhamových. Dokonce jsme se smáli tomu, když se na zimní olympiádu dostal snowboarding. A skateboarding? Je to vůbec sport? Nepochopili jsme, co se děje, neviděli jsme to nebo jsme si to nedokázali připustit.

Zapomněli jsme, že náš sport potřebuje zastánce a ambasadory, kteří si dovedou najít cestu k popkultuře. Nedbali jsme na to, že když ke squashi nebudeme ve velkém přivádět nové, mladé hráče a hráčky, odsoudíme náš sport k zániku. Nedbali jsme na to, že obecné povědomí o squashi jako o mainstreamovém sportu se pomalu vytrácí.

Jakkoli je to pro nás složité, musíme Vás, mladší generaci, požádat o pomoc, abychom squashi mohli společně dobýt ztracenou slávu. Našemu sportu se nevede zrovna nejlépe a potřebujeme, abyste nám pomohli.

Pokud máme squashi vrátit jeho atraktivitu, musíme stavět na mladších. Potřebujeme, aby Vaše generace převzala otěže a uspěla tam, kde my selháváme. Víme, že je těžké mluvit s přáteli o sportu, který máte tak rádi. Dostali jsme se do situace, kdy lidé mimo naši komunitu leckdy ani nevědí, co squash vlastně je. Ale potřebujeme, abyste nám pomohli to změnit. Potřebujeme, abyste přesvědčovali rodiče a jejich přátele, aby si squash někdy zkusili. A když ne squash, tak třeba racketball (pardon, vlastně Squash 57!).

Jedna věc se ale za celou tu dobu nezměnila ani trochu: stále zcela bezpochyby platí, že squash a racketball jsou fantastické sporty pro kohokoli, kdo se chce dostat do formy, užít si trochu zábavy a najít nové přátele – žádný lepší sport pro tyhle účely člověk nenajde. Může hrát celý rok a nezáleží na tom, jestli je vysoký nebo nízký, muž nebo žena, v kondici nebo bez ní, tlustý nebo hubený. Squashový kurt je nejlepší místo, kde zapracovat na fyzičce.

Jste to ale Vy, kdo se umí bez potíží proplést (pro starší generaci nepředstavitelně spletitým) bludištěm sociálních sítí. Vy jste influenceři. Vy dokážete určit směr, kterým se náš sport vydá. Díky Vaší pomoci můžeme vytvořit další masové hnutí mladých squashistů, kteří budou žádat nová, nejmodernější centra, lepší trénink a více finančních prostředků.

A nakonec to budete právě Vy, kdo po nás tenhle skvělý sport jednou zdědí.

Prosím, nezůstávejte stranou a mluvte se svými vrstevníky. Pozvěte přátelé do svého klubu, dejte jim pár lekcí squashe, šiřte osvětu. Bavte se i s těmi, kdo řídí Váš klub, pomáhejte jim s náborem nových členů, nových hráčů, zapojte se do hledání budoucího mistra světa (můžete jím být i vy!). A pokud se Vám my staří budeme plést do cesty nebo se vydáme špatným směrem, jemně nás upozorněte a nebojte se prosadit si svou.

Naše generace se nevzdala, ba naopak. Budeme i nadále dělat všechno pro to, abychom squashi znovu vrátili jeho tvář, ale k tomu potřebujeme Váš zápal, elán, nápady a vůdčí schopnosti. Doufáme, že si dopis přečtete a že se téhle výzvy nezaleknete. Po celém světě máme tolik vynikajících klubů: některým se daří fantasticky, jiné jsou jako spící obři, které vzbudí až zvuk míčku odrážejícího se od rakety, a jiné bohužel upadají a potřebují okamžitou pomoc.

Víme, že máte dost odvahy, nadšení i odhodlání, abyste to dokázali.

Pamatujte si tohle: neradi s Vámi prohráváme na kurtu. Ale věřte mi, je to jen proto, že ve Vás vidíme příslib budoucnosti, která patří Vám, a ne nám.

S pozdravem

Minulá generace

PS: A ještě jedna věc: až s námi příště budete hrát, šetřete nás trochu. Naše kolena už nejsou, co bývala, a taky jsme možná trochu přibrali…

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashmad.com

Zobrazit komentáře »