Profily MS část 4. – evropští vyzyvatelé

03.11.2015 09:50

Po celou dobu existence squashe mu v Evropě vládnou angličtí hráči. Během poslední dekády jim ale na paty začali šlapat Francouzi, kteří tento rok dokonce poprvé porazili Anglii ve finále Mistrovství Evropy týmů a ukončili tak dvaadvacetiletou vítěznou sérii ostrovanů.

Francouzský triumf sice byl poměrně nečekaný – přispěl k němu i fakt, že nejlepší Angličan Nick Matthew nemohl nastoupit kvůli zranění –, ale není pochyb o tom, že v Evropě má Francie druhou nejsilnější skupinu špičkových squashistů. Zároveň jim dobře funguje i vše kolem reprezentace, kterou vede Renan Lavigne, mistr světa v kategorii 35+ z roku 2012. V Bellevue ho jistě uvidíte někde u kurtu, jak mezi hrami radí svým svěřencům.

Ti nejlepší Evropané jsou spíše vlci samotáři – výjimečné individuality, jež schopnostmi předčily své krajany. Německo, Španělsko, Švýcarsko a Nizozemsko mají vždy po jednom takovém špičkovém hráči mezi squashovou elitou. Na světovém šampionátu se také představí reprezentanti Skotska a Finska; obě země mají dva zástupce v první šedesátce žebříčku PSA.

Evropané na Mistrovství světa 2015

Trůn pro nejlepšího hráče kontinentální Evropy bezesporu patří Gregorymu Gaultierovi. Úloha „korunního prince“ nyní připadá Simonu Rösnerovi, který ji zvládá se ctí: během posledních let už se stal nedílnou součástí první světové desítky.

Rösner se díky urostlé postavě (sto devadesát centimetrů, osmdesát devět kilogramů) dá jen těžko přehlédnout a do hry přináší osobitý německý styl. Když ho vidíte napřahovat se a poté provádět jeho typický čopovaný úder, není tak těžké si ho představit jako dřevorubce v klasickém bavorském kroji a s kloboukem ozdobeným pérem, jak se toulá po lesích. V osmadvaceti už je devítinásobným německým šampiónem a je také nejvýše postaveným Němcem v celé squashové historii.

Jako většina hráčů se statnou postavou, i Rösner dokáže využít své síly a při některých jeho úderech slyšíte řinčet skleněné stěny kurtu, ovšem jeho hra coby špičkového squashisty je mnohem komplexnější. Nejpůsobivější ale jsou jeho dovednosti, které byste u něj možná nečekali. Po kurtu sviští jako na kolečkových bruslích a vepředu hraje velmi přesně, což je jedna z klíčových schopností odlišujících výjimečné hráče od těch velmi dobrých.

V říjnu se Rösner nacházel na šestém místě žebříčku PSA (nyní je sedmý – pozn. red.), ale ještě nikdy se mu nepodařilo zvítězit nad hráčem z nejlepší čtyřky. Má velký talent, ale pokud bude chtít v bitvě o titul mistra světa skutečně uspět, bude muset dostat svojí hru na vyšší úroveň.

Posledním Evropanem v top desítce je osmadvacetiletý Francouz Matthew Castagnet. Pro jeho posun na žebříčku platí pořekadlo o tiché vodě. Na okruhu PSA ho vídáme už celou dekádu, ale do první třicítky poprvé proniknul teprve před dvěma lety. Od té doby vylepšoval své postavení krok po kroku, a to hlavně díky své vyrovnanosti a odhodlanosti, dvěma vlastnostem, kterými se prezentuje na kurtu.

Castagnetova hra představuje jednu z nejlepších ukázek toho, co znamená spojení „odolávat tlaku“. Jeho soupeři mohou během výměn zahrát mnoho míčků, které by normálně byly vítězné, ale Castagnet je doběhne, zatlačí protihráče do zadní části kurtu a ve výměně znovu nastolí rovnováhu.

V podstatě se dá říct, že Castagnet dává tradičnímu anglickému stylu francouzský nádech, a zvládá to s velkým přehledem. Sice s raketou nepředvádí takové kousky jako jiní, ale je rychlý, soustředěný a v dobré kondici. Je také obdivuhodně vyspělý. Nic ho nevyvede z míry, a když už se pustí do diskuze s rozhodčím, což se neděje často, pravděpodobně k tomu má pádný důvod. Stylem hry i vystupováním trochu připomíná Petera Nicola, jednu z ikon předchozí generace.

Nejvýše postaveným Španělem je dvaatřicetiletý Borja Golan. Posledních osm let se většinou pohybuje v nejlepší dvacítce, v roce 2009 utrpěl vážné zranění kolene, ale vrátil se na kurty a vystoupal dokonce až na páté místo. Je stejně jako Castagnet hbitým obráncem, ale oproti Francouzi vnáší do hry více agresivity. Rád nutí soupeře běhat do přední části kurtu, k čemuž využívá precizní dropy a boasty. Zvláště boasty hraje častěji než ostatní elitní squashisti.

Z psychologického hlediska je Golan zajímavým případem. Obecně platí, že pokud je hráč rozčilený nebo otrávený, jeho výkon tím trpí. Španěl naproti tomu mistrně ovládá něco, co by se dalo nazvat „ukázněným hněvem“. Často se mu nelíbí verdikty rozhodčích nebo jiné věci, ale místo aby ho vztek rozptýlil, pomáhá Golanovi v soustředění a kvalita jeho hry jde nahoru.

Golan nikdy nezískal titul z těch největších turnajů, ale pro favority vždy představuje nepříjemného protivníka. Na British Open 2012 i na Mistrovství světa 2014 vyhrál v zápasech nad Ramym Ashourem první dvě sady a Ashour musel v obou utkáních předvést heroický comeback.

Posuňme se v žebříčku dolů: Kolem třicátého místa najdeme dvojici evropských talentů – šestadvacetiletého Švýcara Nicolase Müllera a pětadvacetiletého Francouze Gregoira Marche. Právě oni jsou největšími evropskými nadějemi, které by mohly čelit silné egyptské skupině hráčů kolem pětadvaceti let.

Více úspěchů během své kariéry nasbíral vysoký a štíhlý Müler: hra založená na kombinaci síly a trpělivosti ho na konci minulého roku vynesla až na sedmnácté místo. Marche je nesmírně rychlý a dominantním prvkem jeho stylu jsou protiútoky. Schopnostmi se blíží egyptské střele Tareku Momenovi, ale někdy obtížně udržuje soustředění v utkáních, kde jde o hodně.

Jen několik míst pod oběma výše jmenovanými se na žebříčku nachází dvaatřicetiletý levák Laurens Jan Anjema, nejlepší nizozemský hráč. Do elitní dvacítky se dostal v prosinci 2007 a zůstal v ní přesně sedm let. Většinu roku 2012 strávil jako světová devítka, což je také jeho osobní maximum. Loni na podzim mu ale kariéru přerušilo zranění nohy, kvůli kterému v listopadu podstoupil operaci. Zpět do formy se dostává pomalu, ale kdyby v Bellevue zahrál tak jako v dobách své největší slávy, byl by obtížnou překážkou i pro výše postavené soupeře. Mimochodem, jeho trénink se stal náplní jednoho z nejstylovějších squashových videí vůbec.

V první čtyřicítce nalezneme i Skota Alana Clynea. Je to tvrdý dříč, který v devětadvaceti letech předvádí svůj nejlepší squash. Tento rok postoupil do finále dvou slušně obsazených turnajů a v zářijové British Grand Prix svedl urputný boj s Gregorym Gaultierem, kdy sice prohrál 0:3, ale pro Francouze to vůbec nebylo jednoduché utkání.

Na mistrovství světa se budou chtít předvést i další Evropané z nejlepší padesátky – třiadvacetiletý Lucas Serme z Francie, pětadvacetiletý Raphael Kandra z Německa a taktéž třiadvacetiletý Skot Greg Lobban.

Finsko bude reprezentovat Olli Tuominen, šestatřicetiletý veterán v dobré kondici, který na okruhu strávil půlku života a v elitní padesátce se pohybuje už šestnáct let. Jeho nástupcem na finském squashovém trůnu je čtyřiadvacetiletý Henrik Mustonen.

překlad: Jiří Hron
zdroj: www.worldsquashchamps2015.com

Zobrazit komentáře »