aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_1999 aDSC_1999

Má návyková honba za tím, jak se stát Squashovým pánem času

13.05.2019 22:40

Váš mozek se nejdříve musí naučit ovládat čtyři dimenze, abyste mohli ovládat squash, autor: Chris Sargent

Proč je pro některé squash tak návykovým sportem? Tato otázka mi vrtá hlavou od chvíle, kdy jsem začal squash hrát, což bylo asi před deseti lety. Nikdy předtím jsem žádný raketový sport nehrál, ale na squashi jsem byl okamžitě závislý a má závislost trvá dodnes.

Dřív jsem si myslel, že je to nabuzením ze cvičení a velkého úsilí. Nebo tím terapeutickým efektem, který vyvolá třískání do malého černého míčku jak nejvíc to jde a ten uspokojivý zvuk míčku po napálení do stěny. Ale těch důvodů mé závislosti je mnohem, mnohem víc.

Uvědomil jsem si, že důvodem není fakt, že se u toho člověk pořádně zapotí. Není to ani adrenalinem nebo zápasy jeden na jednoho. Dělal jsem sporty, které jsou v těchto aspektech srovnatelné (například karate). Co tedy stojí za mou touhou vracet se na kurt?

Dospěl jsem k velice prostému závěru (a pochopení, které pomohlo mé vlastní hře). Možná jsem jediný, kdo si konečně uvědomil, že se squash hraje ve čtyřech dimenzích. Myslím, že je to dost jistě vyjímečné v závodním individuálním sportu a že tento aspekt dělá tento individuální sport unikátním.

Co tím myslím, když mluvím o čtyřech dimenzích? Jde o délku, šířku, výšku A čas (rychlost úderu, pohyb atd.).

Představte si to, využíváme všechny čtyři rohy kurtu (někteří trenéři mluví o šesti). Využíváme celou výšku a prostor, který je k dispozici nad úrovní podlahy A využíváme rychlost úderu. Touto kombinací se snažíme soupeře dostat do špatné pozice a vyhrávat body.

Pokud to například srovnáme s tenisem, tenis je sport, který je hlavně trojrozměrný – délka, šířka a čas. Většina výměn je založena na podání, hře na základní čáru a síle (rychlost úderu = čas). Výška se málokdy používá jako klíčový strategický prvek, jako je tomu ve squashi.

Snažil jsem se na to zaměřit v mé hře a myslím, že každý hráč prochází podobným vývojem:

Rolex Replica Watches

První úroveň: Hrajete míček ve dvou dimenzích. Hraní vysokých míčků je čistě náhodné.

Druhá úroveň: Postupně začínáte využívat časový element – hrajete tvrději. To do jisté míry přináší úspěch.

Třetí úroveň: Pak vám váš soupeř, který vás zrovna rozdrtil, dá přátelskou radu, abyste více využívali té vyšší (a největší) části přední zdi. V tom okamžiku si řeknete: „jakto, že mě to nenapadlo dřív?“. Tímto momentem se před vámi objeví úplně nové možnosti a mnohotvárnost (složitost) hry.

Čtvrtá úroveň: Po nějaké době pomalu začnete rozumět hlavnímu účelu těchto pomalých vysokých balónů. Je to očividné, ale kromě toho, že tím dostanete soupeře do zadní části kurtu, se vám ještě naskytne možnost dostat sebe na téčko. To vám dá čas na to opravdu hrát a kontrolovat hru!

Pátá úroveň: Konečně si uvědomujete, že „časová dimenze“ je ta chybějící součástka téhle skládačky. Začínáte kontrolovat soupeře změnou tempa a výšky balónů, čímž ho zmatete a vyvedete z rytmu. Do časové dimenze také patří hraní míčků rychle a také naopak jejich držení.

Šestá úroveň: Poslední úrovní, anebo „squashovou nirvánou“, je schopnost využívat těchto čtyřech dimenzí strategicky a ničivě. A tohle všechno samozřejmě musíte zvládat ve stejnou chvíli, kdy vám srdce témeř vyskakuje z těla a plíce nestíhají okysličovat tělo, kterému tím pádem dochází síla.

panerai replica watches

Když se díváte na zápasy profesionálních hráčů a hráček, je opravdu neuvěřitelné, jakým způsobem míček – a jejich soupeře – ovládají. Je to ta tahanice ve čtyřech dimenzích, která pohlcuje a uchvacuje. Pevně věřím, že důvodem mé závislosti je ten záblesk toho, co všechno je možné.

Jsou to ty vzácné okamžiky, ta jedna nebo dvě výměny, ve kterých do sebe všechno zapadne. Najednou to jde samo, využíváte všechny čtyři dimenze a ptáte se sami sebe: „proč se ta hra zdá být tak složitá?“

Pak ale tyhle momenty relativní geniality a inspirace pominou a vrátíte se tvrdě nohama zpátky na zem. Tohle stojí za mou závislostí. Ta honba za perfektní výměnou, ten pocit plynulosti a kontroly. Jen bych si přál, aby se to stávalo častěji!

Kde jsem já v tomhle procesu? Rád bych si myslel, že se teď dostávám ze čtvrté úrovně na pátou. Ale pak, když hraju se soupeři, kteří opravdu ovládají délku, šířku a výšku efektivně, a kteří dokáží manipulovat s časem, cítím se jako začátečník, který je odkázán na jejich milost.

To oni jsou ti opravdoví „Squashoví páni času“.  (Time Lords of Squash)

text: Chris Sargent
překlad: Anna Serme
zdroj: squashmad.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net