aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_1590 aDSC_1590

Nick Matthew: nová generace si brousí zuby na starou gardu

10.02.2015 11:39

Jedním z hráčů "staré squashové gardy", který v posledních měsících dosahuje výborných výsledků, je současná světová trojka a bývalá jednička Nick Matthew. Nick se na turnaji "šampiónů" v New Yorku v půlce ledna probojoval až do finále, kde podlehl 1:3 Mohamedu Elshorbagymu. Na právě skončeném CASE Swedish Open dokonce zvítězil nad Gregem Gaultierem 3:0. V redakci squashPage.net jsme pro vás připravili překlad Nickovy úvahy na téma dravosti nástupu nové generace squashových hráčů na přední pozice světových žebříčků.

Dostat se popáté v kariéře do finále newyorského Turnaje šampiónů bylo skvělé. Dal jsem do toho všechno a vážně jsem si to užil, ale prohrál jsem 5:11, 11:9, 11:8 a 12:10 s momentálně nejlepším hráčem světa, Egypťanem Mohamedem Elshorbagym. Když jsem se s ním utkal na posledním mistrovství světa v roce 2014, porazil mě jasně ve třech setech (11:9, 11:5, 11:8 – pozn. red.).

Teď v New Yorku jsem začal dobře, měl jsem několik příležitostí v každém setu a celkově byl zápas vyrovnanější. V důležitých výměnách se mi obvykle daří a dokážu zužitkovat své zkušenosti, ale v tomhle zápase jsem se v klíčových momentech rozhodoval špatně, což se neděje často. Velkou zásluhu na tom měl právě Elshorbagy, který mě dostával pod tlak a hrál ve vysokém tempu. Ve třetím setu přišla pětiminutová pasáž, kdy jsem se s ním vůbec nemohl měřit. Tuhle smršť jsem přestál, vrátil se do hry a říkal jsem si, že jsem svého silnějšího soupeře udolal. Nebyla to pravda.

Když vezmu v potaz, jak těžký los jsem měl, jsem se svým výkonem spokojený. Už od prvního kola jsem nemohl nic vypustit a zápasy s Darylem Selbym, Omarem Mosaadem a Simonem Rösnerem, tedy s hráči, kteří už někdy nakoukli do první desítky, mě maximálně prověřili.

Na okruhu se teď děje jedna zásadní věc: Selby, Mosaad i Rösner jsou všechno squashisti pohybující se na žebříčku těsně pod osmým místem (Rösner je momentálně desátý, Mosaad jedenáctý a Selby čtrnáctý – pozn. red.), ale snaží se posouvat stále výš. Poslední čtyři nebo pět let bojují o co nejlepší umístění a právě teď začínají dosahovat svého vrcholu a ohrožují pozice stabilně nejlepších hráčů světa. Svědčí to o vysoké kvalitě a vyrovnanosti nejen na těch úplně nejvyšších příčkách.

Minulý rok navíc došlo ke změně v systému nasazování na velkých turnajích: dřív se nasazovalo šestnáct hráčů, teď jen osm, takže to může být trochu divočina. V prvním kole tak klidně dostanete světovou devítku, což dělá los ještě těžší.

Na cestě do finále Turnaje šampiónů jsem porazil Angličana, Egypťana, Němce a Kolumbijce (Miguela Angela Rodrigueze – pozn. red.)! Vsadil bych se, že nikdo ještě nikdy nehrál na squashovém turnaji ve čtvrtfinále s Němcem, aby pak v semifinále narazil na Kolumbijce! Myslím, že je to dobrá ukázka toho, v kolika zemích se v současnosti squash hraje. To, že se squash stává stále populárnějším, je příslibem do budoucna. Třeba na British Junior Open, které se konalo v Sheffieldu začátkem ledna, vyhrál kategorii do devatenácti let Diego Elias z Peru!

Pro squash je jen dobře, že hráči z mnoha různých zemí se na okruhu začínají více prosazovat a jsou schopni se poprat i o vítězství na slavných turnajích.

překlad: Jiří Hron
zdroj: www.thestar.co.uk



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net