aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_1749 aDSC_1749

Ali Farag, zázračné dítě z Egypta

17.05.2016 10:32

Ali Farag je dalším egyptským mladíkem, který ve světovém žebříčku může pomýšlet na ty nejvyšší příčky, což potvrdil letošním vítězstvím na Motor City Open. Rod Gilmour z časopisu Squash Player Magazine se rozhodl poodhalit trochu více z Egypťanova squashového i nesquashového života.

foto: Squash Player Magazine

Možná znáte populární americký seriál Friday Night Lights, jehož děj se točí kolem středoškolského týmu amerického fotbalu. Pokud ano, vybavíte si postavu trenéra Erica Taylora, který se musí denně zabývat tím, co vyvádějí jeho svěřenci. Někteří z nich skončí jako hrdinové, jiní jako odpadlíci.

„Čistá hlava, vášeň v srdci, nic než výhra!“ Tento pokřik zazněl v seriálu nesčetněkrát. Ali Farag tato slova beze zbytku naplnil během univerzitní kariéry na Harvardu, jež předcházela jeho profesionální dráze na okruhu PSA. Squashový svět poznal další zázračné dítě z Egypta.

„Hrál jsem na mnoha velkých místech, ale nic se nevyrovnalo tomu, když jsem nastupoval za harvardský tým,“ říká Farag, jenž dostudoval předloni v květnu a získal diplom ze strojního inženýrství. „Za sklem jsou stovky lidí a fandí vám z celého srdce. Všichni jdou za jediným cílem. Stačí se podívat na spoluhráče nebo na trenéra a vidíte jim to na očích.“ Čtyřiadvacetiletý Egypťan nyní zažívá to samé, když vstupuje na kurt při turnajích světového okruhu PSA. „Na Harvardu to takhle bylo tři roky. Vždycky jsem z toho těžil,“ dodává.

Farag je menší postavy, pochází z Káhiry a loni na okruhu prožil první plnohodnotný rok. Postaral se o pořádné překvapení. V lednu 2015 začínal na osmdesáté šesté pozici světového žebříčku, o rok později už byl dvaadvacátý a k letošnímu květnu mu patří desátá příčka. Největší okamžik jeho kariéry přišel právě letos v lednu, kdy na turnaji Motor City Open porazil ve čtvrtfinále favorizovaného Mohameda Elshorbagyho, v semifinále třetího nasazeného Mathieu Castagneta a ve finále i trojnásobného mistra světa Nicka Matthewa. To vše poté, co ho jen o několika týdnů dříve vyřadil v prvním kole kvalifikace na Turnaj šampiónů Ramit Tandon, Ind ze třetí stovky žebříčku. Pro Faraga to byl měsíc plný radosti i poučení.

Jak se Farag v Káhiře snažil skloubit squash se studiem, dostala se jeho kariéra několikrát do bodu, kdy mu někdo musel hodit záchranné lano. Když v roce 2009 dvakrát prohrál s jedním místním hráčem, kterého byl jinak zvyklý porážet, nechal se odvézt domů, zavřel se v pokoji a s nikým nemluvil. Jeho starší bratr Wael (sám squashista, v únoru 2011 se nacházel na devadesáté sedmé příčce světového žebříčku – pozn. red.) šel za ním, aby ho utěšil. „Všechno je v pohodě, jsem v klidu,“ řekl tehdy šestnáctiletý Farag bratrovi. „Ale klidně prodej moje rakety, protože já už na squash kašlu!“

Farag ale nakonec podlehl bratrské vášni pro squash. Měsíc nato se mu poprvé podařilo porazit Andreye Shoukryho a začal si věřit. Jak sám říká, byl to v jeho životě jeden z velkých mezníků.

O rok později se Farag účastnil Mistrovství světa juniorů 2010 v Ekvádoru. V individuální soutěži obsadil druhé místo, když jej ve finále porazil další Egypťan Amr Khaled Khalifa. Spolu s ním a Marwanem Elshorbagym ale zvítězili v kategorii týmů. I přes tyto úspěchy se Farag stále domníval, že v juniorech jeho squashová kariéra skončí. „Nikdy jsem nečekal, že se ze mě stane profesionál,“ tvrdí dnes.

Během turnaje za ním každý den chodil tehdejší squashový trenér z Harvardu s tím, že se mu líbí Faragova hra a že by u nich na univerzitě mohl studovat. Egypťan to prodiskutoval s rodinou a rozhodl se zůstat v Káhiře. „Abych byl upřímný, zachoval jsem se tehdy dost nezdvořile, ani jsem se neobtěžoval odpovědět,“ popisuje Farag.

Za dalšího půl roku se Harvard opět ozval, a to poté, co si Farag odvezl trofej pro vítěze British Open Junior 2011 v kategorii do devatenácti let. Angličan Mike Way, nový trenér univerzitního týmu, se v Sheffieldu setkal s Faragovými rodiči a věci se daly do pohybu. Farag šel po přemlouvání ještě ten měsíc na pohovor. Čtyři dny nato začala egyptská revoluce a rodiče na syna naléhali, aby o nabídce ještě přemýšlel. Farag tedy absolvoval přijímací řízení a nedlouho poté se mohl radovat z dobrých zpráv.

„Egypťani dřív buď hráli squash, nebo studovali vysokou – v podstatě nikdo to nedělal zároveň,“ říká Farag. „Teď se ale squash bere jako vstupenka na americké univerzity a dost lidí se věnuje obojímu. Podle mě se hodně budoucích hráčů v příštích letech vydá stejnou cestou.“

Díky studiu na Harvardu započala jeho úspěšná spolupráce s trenérem Wayem. Spolu s Amandou Sobhyovou byli nezpochybnitelnými jedničkami svých týmů i celé soutěže. Ve své poslední sezóně Farag vyhrál dvacet utkání a ani jednou neprohrál, přičemž ztratil jen jeden set. Celkově na Harvardu zaznamenal padesát dva vítězství a dvě porážky.

Farag, jenž má pověst bezproblémového a férového hráče, podle svých slov vděčí trenéru Wayovi za to, že mu vštípil potřebnou víru a jeho hře dodal i psychický rozměr. „Přesně ví, co říct, kdy to říct a jak to říct,“ chválí si spolupráci Farag. Way se pro něj stal nepostradatelným rádcem, zvláště během zásadních momentů utkání. „Kdykoli někdo podváděl, naštval jsem se,“ přiznává Farag. Právě tady se Wayův vliv ukázal jako klíčový. Teď už se na podobné momenty Egypťan snaží nemyslet a naopak doufá, že to bude soupeř, kdo se rozčílí víc.

A jak vůbec ve světle předchozích řádků vnímá svůj styl hry sám Farag? „Má to co dělat s tím, jak se narodíte,“ vysvětluje. „Neumím efektní údery jako Ramy Ashour nebo Mazen Hesham, ale naštěstí mám dobrý pohyb, takže můžu šetřit energii. Dokážu soupeře uběhat, ale samozřejmě to musím dělat chytře. Nemůžu být pasivní a pořád chodit jenom dozadu. Tak se moje tělo vyvinulo a takový je teď můj styl hry.“

Pro squash bylo a je typické spojení sportu a byznysu a Egypťan by byl rád, kdyby se mu v další dekádě tyto činnosti povedlo skloubit. Nyní ho zaměstnávají dva vedlejší projekty, jeden se týká vzdělávání, druhý hodinek. Když má na turnaji volno, většinou sleduje pořad Shark Tank, kde začínající podnikatelé nabízejí své nápady pěti investorům (česká mutace pořadu se vysílala pod názvem Den D – pozn. red.).

Posuňme se dále v čase, do doby, kdy bude chtít Farag ukončit kariéru – mimochodem, za své „nebezpečné rivaly“ pro následující léta považuje Diega Eliase z Peru a Lucase Sermeho z Francie. Ve sportovním důchodu by se chtěl věnovat další své vášni: solární energii. „Myslím, že bude pořád na vzestupu, i za nějakých deset let,“ předpovídá. „Pro Egypt je to ohromný zdroj, a my ho přehlížíme. Všude je tu spousta volné půdy s kvalitním pískem, který by se dal využít k výrobě silikonových solárních panelů.“

Toto téma Egypťan rozpracoval i ve své diplomové práci. Není se tedy čemu divit, že – jak sám přiznává – ještě na začátku letošního roku pořád zvažoval kariéru v soukromém sektoru (přestože loni získal tři tituly z turnajů okruhu PSA). Debaty s přáteli a s rodinou, včetně jeho snoubenky Nour El Tayebové, kterou nazývá svou „komfortní zónou“ a s níž na letošní květen plánuje svatbu, jej ale přesvědčily, aby zůstal u squashe. Adrenalin a vášně, které mu přináší, totiž „nenajdu v žádném podnikání nebo kdekoliv jinde v životě,“ jak sám říká. „Nikdy toho nebudu litovat.“

Absence lítosti je pochopitelná, když v Egyptě v současné době žije tolik světových šampiónů. „Pokud jste někdy přemýšleli o tom, že začnete hrát squash, nemůžete si pro život vybrat lepší místo než Egypt,“ popisuje Farag. „Většina z nás bydlí v Káhiře a ke všem zdejším špičkovým squashistům se dostanete do tři čtvrtě hodiny autem. Mám obrovské štěstí, že se mi dostalo té možnosti každý den trénovat s hráči jako Omar Mosaad, Tarek Momen, Mohamed Abouelghar, Mazen Hisham nebo Karim Abdel Gawad. Jsou to skuteční šampióni a prostě se nemůžete než zlepšovat, když vám tihle výjimeční lidé neustále pomáhají.“

Na kurtu i mimo něj Farag odvádí kus práce. A co o něm říká trenér Way? „Jeho odkaz vstoupí do dějin. Prezentuje se stylem, který v našem sportu ještě nikdo nikdy neviděl. Kluci, kteří s ním hrají, na něj určitě nikdy nezapomenou, stejně jako my trenéři. Dokud nás bude někdo poslouchat, budeme o Alim mluvit jako o hráči, jemuž se nikdo nevyrovná v respektu ke hře, k rozhodčím, k soupeřům i k trenérům. To je součást jeho odkazu.“

autor: Rod Gilmour
překlad: Jiří Hron
zdroje: squashplayermagazine.tumblr.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net