Turnaj šampiónů – shrnutí a pohled do budoucnosti

13.02.2015 20:17

Co jsme viděli…

Letošní ročník Turnaje šampiónů se bezpochyby řadí k těm nejlepším. Byl to úžasný squashový týden! Sledovali jsme fantastická utkání včetně nečekaných proher i nádherných pětisetových bitev a světová squashová extratřída se nám představila v celé své kráse: od mladých talentů na vzestupu přes ambiciózní hráče, kteří už mají něco sebou a chtěli by se dostat výš, až po neuvěřitelně houževnaté veterány, jejichž věk jako by snad nehrál žádnou roli.

Nepozoruhodnější ale je, že všechny zápasy stály za to. Neviděli jsme žádný propadák, jenž by nesplnil očekávání. S výjimkou superstar Nicol Davidové, u níž je to ovšem pochopitelné, bychom snad na turnaji nenašli hráče, jenž by se svým výkonem nemohl být spokojený. Pokud pominete strhující hru obou šampiónů, objevíte mnoho skvělých momentů i u dalších účastníků turnaje. Připomenu zde pár jmen a událostí, které mi utkvěly v paměti.

Alison Watersová z Anglie, finalistka ženské kategorie. Na nejvyšších příčkách žebříčku se pohybuje již roky (člověk by si skoro ani nevzpomněl, že většinu sezóny 2011/2012 vynechala kvůli vážnému zranění a musela tvrdě makat, aby se dostala zpátky do vrcholné formy), ale týden na Turnaji šampionů byl zcela jistě tím nejlepším v její kariéře. Jakákoli výhra nad Nicol Davidovou se považuje za úspěch – Angličanka s ní teď má bilanci 2:24 –, ale to Watersové nestačilo. Její vydřené semifinálové vítězství nad Nour El Sherbiniovou, v němž prohrávala už 1:2 na sety, se stalo jedním ze zlatých hřebů turnaje. Ve finále pak byla Egypťance Raneem El Welilyové přinejmenším první dvě sady vyrovnanou soupeřkou.

Miguel Angel Rodriguez. Sledovat zápasy tohoto kolumbijského akrobata je vždy zábavné, ale způsob, jakým Rodriguez dokázal zdokonalit svou hru a dostat se do semifinále přes Gregory Gaultiera, vzbudil na turnaji opravdovou senzaci. Otázkou teď zůstává, zda si Rodriguez dokáže tuto fantastickou formu udržet. Pokud ano, budeme jedině rádi. Přináší totiž do hry svůj vlastní a naprosto jedinečný styl, a navíc je na kurtu sympatický i svým chováním.

Dvě Nour. Famózní čtvrtfinálová bitva mezi Nour El Sherbiniovou a Nour El Tayebovou byla dokonalou ukázkou soupeřivosti mezi dvěma mladými rivalkami z Egypta, které sice pojí stejná křestní jména, ale obě vyznávají úplně jiný styl hry. Vážně se těším na jejich další vzájemné zápasy, protože slibují nervy drásající podívanou.

Tři mužská M: Tarek Momen, Omar Mosaad, Nicolas Mueller. Všem je kolem pětadvaceti a dosahují vrcholu kariéry. Přestože své zápasy s favority nezvládli – Momen prohrál se Shabanou, Mosaad s Matthewem a Mueller s Elshorbagym –, jejich urputná snaha se zaslouží pozornost. Ohromující a nejvíce překvapivý výkon podal právě Mueller. Předváděl dobrý squash a světová jednička se několikrát musela obávat o výsledek zápasu.

A tak bychom mohli pokračovat. Amanda Sobhyová, Simon Rosner, Stephen Coppinger… V kvalifikaci zazářili Samantha Teranová, Diego Elias nebo Victoria Lustová. Ti všichni nějak vynikli a zaujali nás během své cesty turnajem.

…a co nás možná čeká

Den po finálových utkáních vždy jen kroutím hlavou nad tím, že si hráči skoro ani neodpočinou a rovnou se chystají na další turnaje, kde je čeká opět to samé. Mužům už dnes (!) začíná Motor City Open v Detroitu (Turnaj šampiónů skončil 23. ledna, MCO začalo 24. – pozn. red.), ženy pak za týden startují na Cleveland Classic. Turnaj šampiónů ale samozřejmě nepředstavuje jen tak ledajakou položku ve squashovém kalendáři. Rovnat se mu mohou maximálně dva turnaje, British Open a mistrovství světa. Už teď se nemůžu dočkat příštího ročníku, kde se ukáže, co všechno se změnilo a jak si hráči stojí.

Mám dojem, že v roce 2016 budou všichni kolem squashe skloňovat hlavně jedno slovo: Egypt. Hráči z této země se drží na předních pozicích žebříčku již léta, nemluvě o tom, že z ní pocházejí i letošní šampión a šampiónka. Nadcházející egyptská hegemonie ale může být něco úplně nového.

Mladí Egypťané totiž dominují na juniorských akcích a rychle začínají konkurovat i dospělým, hlavně mezi ženami. Na mistrovství světa juniorů v roce 2014 pocházely všechny čtyři semifinalistky z Egypta. Jednou z nich byla i El Sherbiniová, současná ženská světová čtyřka a zároveň semifinalistka letošního Turnaje šampiónů. Z jejích úspěchů mezi dospělými ale další mladé hráčky přehnaný respekt rozhodně nemají. Na zmíněném juniorském světovém šampionátu prohrála El Sherbiniová s patnáctiletou Habibou Mohamedovou, která pak ve finále porazila sedmnáctiletou Nouran Goharovou. Dá se tak čekat, že brzy, možná už za rok, se tyto nadějné talenty postarají o nejedno překvapení na úkor veteránek. To samé platí pro Selmu Hany Ibrahimovou, která na letošním Turnaji šampiónů prošla kvalifikací, Yathreb Adelovou, Nadine Shahinovou nebo Mariam Metwallyovou. Všechny jsou momentálně do padesátého místa na ženském žebříčku a je jim méně než devatenáct let.

Ve srovnání s ženami se muži zlepšují pomaleji a mezinárodní konkurence je navíc větší. Nakonec ale stejně jednou dojde k tomu, že starší hráči ovládající čelo žebříčku skončí se squashem a nahradí je hráči jako Marwan Elshorbagy (Mohamedův mladší bratr), Fares Desouki, Mazen Hesham, Mohamed Abouelghar (také se do hlavní fáze Turnaje šampiónů probojoval přes kvalifikaci) nebo Karim Ali Fathi. Nikomu z těchto Egypťanů ještě nebylo ani dvacet dva, ale jejich kariéra nabírá závratnou rychlost.

Některé z uvedených hráčů a hráček za pár let nikdo nebude znát, ale přísahám, že aspoň jeden muž a jedna žena půjdou ve stopách Raneem El Welilyové a Mohameda Elshorbagyho a jejich jméno se objeví na trofeji pro vítěze Turnaje šampiónů. Uvidíme za nějakých patnáct let, jestli jsem měl pravdu.

text: Matt Lombardi
překlad: Jiří Hron
zdroj: www.tocsquash.com

Zobrazit komentáře »