Jeden game s Romanem Švecem

06.03.2014 06:20

Před nadcházejícím mistrovství republiky jsme požádali o rozhovor Romana Švece, standardně hráče české TOP 10, který však letos na předních příčkách žebříčku nefiguruje, protože žije a studuje na univerzitě v Kanadě. Roman se s námi podělil o své zkušenosti, jak je squash přijímán za mořem ... nejen na univerzitě, ale i mezi běžným obyvatelstvem.

Romane, když jsi zvažoval studium v zahraničí, bylo hraní squashe definované jako součást studia, podobně jako třeba u Naty Babjukové?

Squash nebyl součástí mého studia a ani v něm nebyl nijak jinak zakomponovaný. Na University of Victoria jsem se, podobně jako je tomu v případě evropského Erasmu, dostal na základě studijního prospěchu, motivačního dopisu a několika dalších kritérií. Jedná se v podstatě o jednoroční studijní výměnný pobyt. Nicméně, ihned poté, co mi bylo oznámeno přijetí ke studiu, tak jsem se začal zajímat o místní kluby a kontaktoval jsem Cedar Hill Squash Club, ve kterém v podstatě hraji celý rok.

Jak je na tom univerzitní squash v Kanadě, úrovní a počtem hráčů, zázemím … v porovnání s Evropou nebo přímo Českem?

Samozřejmě je to jiné hlavně z hlediska národností. Squash jako takový je třeba u nás na univerzitě hodně populární, když v hlavním čase je všech 10 kurtů plných. Sportoviště jsou stejně jako v Americe bezplatně přístupná všem studentům, což plně podporuje nejen amatérské hráče, aby chodili hrát častěji. U nás na škole jsou kurty starší, ale o Vánocích jsem měl možnost navštívit University of Calgary a za takové kurty a prostředí by se nemusel stydět lecjaký privátní squashový klub. Právě teď se vracím z Waterloo, kde jsem hrál kanadské univerzitní mistrovství a měl jsem tudíž možnost vidět většinu hráčů. V celém turnaji bylo více než 75 účastníků a bylo zde zastoupeno několik národností a úrovní hráčů. Přes amatéry až po Andrewa Schnella, který vyhrál a je hráčem top 100 PSA žebříčku. Byla to rozhodně výborná zkušenost, kde jsem mohl poznat většinu hráčů mého věku a mé úrovně, kteří se zvládají věnovat jak squashi, tak i studiu.

Jaké bylo tvé střetnutí s realitou na škole? Co pro tebe bylo po příchodu nejtěžší? A co tě naopak překvapilo, že nebylo tak zlé?

Škola jako taková je úplně jinačí než v Česku. Není tady kladen důraz na žádné učení se nazpaměť apod. Snaží se nás vest k tomu, abychom se nebáli vyjádřit náš názor, a také je zde kladen důraz na kontinuální práci v průběhu semestru. To vše má své výhody i nevýhody, ale aklimatizace v tomhle směru u mne proběhla více než hladce. Co bylo naopak těžké, byly zdejší ceny a celkově život v Kanadě. Vše je zde totiž 2-3krát dražší než u nás. Také časový posun a vaření byla zpočátku vcelku zábava. Ale koneckonců, proto jsem sem jel a jsem rád, že jsem si tím mohl projít. Teď už si to víceméně užívám.

V porovnání s tréninkem doma … jak často se věnuješ pravidelně vlastnímu trénování? V zámoří jsi vcelku dobře navázal na své domácí výkony, dalo by se říct, že si se v Kanadě s hraním neztratil :-).

To je dobrá otázka a odpověď na ní uvidíme, až se vrátím zpět do ČR. Co se týče mého trénování, tak bohužel intenzita poklesla. Byl jsem celý život zvyklý se domluvit na daném čase a dni a chodit trénovat. Tady to tak bohužel nefunguje. Dost často mám telefon hodinu před tréninkem, že se něco stalo, a že trénink prostě není. Také fakt, že nemám auto a jsem tak imobilní, tomu moc nepomáhá. I přesto se snažím hrát, co to jde a to v podstatě s kýmkoliv. Ve Victorii je jeden velice dobrý hráč, nicméně vzhledem ke klubové rivalitě jsem se s ním skoro nepotkal. Ostatní dobří hráči jsou ve Vancouveru nebo v Nanaimu, takže se potkáváme jen na turnajích.

A co mimo univerzitní půdu, jak je tam squash populární? Jak jsou dostupná squashová centra … měl jsi možnost seznámit se s tím, jak třeba trénují děti a junioři?

Jak už jsem řekl, trénuju ve Victorii v Cedar Hill Squash Clubu. Na univerzitě v podstatě nehraju. Tak jako ve většině anglicky mluvících zemí všechny kluby fungují na principu členství. Squash je zde rozhodně oblíbeným, nicméně zde určitě není tolik kurtů jako v Česku. Co se špičky týče, tak mi přijde, že je to podobné. Squash bohužel není olympijským sportem, a tak se mnoho lidí příliš nezajímá o špičku. S juniory se v našem klubu samozřejmě pravidelně setkávám a příležitostně pomáhám s trénováním. V tomhle ohledu je tu přístup zcela jiný. Hrají zde kvalitní junioři, kteří trénují individuálně nebo spolu. Pak existuje široká základna zejména mladých juniorů pod 12 let, kdy občas můžu vidět až 8 dětí na kurtě s jedním trenérem, což je teda maso. Také se zde poměrně úspěšně daří zapojovat místní školy, kdy učitelé docházejí s celou třídou v rámci tělocviku na trénink s místními trenéry. Z takového kvanta dětí se pak pochopitelně dá vybrat skupinka talentovaných a ty přilákat ke squashi na stálo.

Zaznamenal jsi, že by v USA a Kanadě squash nabýval na popularitě? Jak je na tom divácká obec … kolik lidí se na turnaje chodí dívat? Jak jsou kluby podporované státem?

Co se financování klubů týče, tak to nemám tušení. Zřejmě nějaké peníze od provinčních vlád dostávají, ale jinak fungují hlavně z výběru členských příspěvků. Tito členové pak tvoří značnou část lidí, kteří se chodí na turnaje dívat. Většinou zde bývá kolem 150 – 200 lidí, kteří se dorazí podívat a podporovat hráče na kurtě, což je příjemné. Po turnaji pak většinou následuje social night, kde se s členy bavíme a popíjíme :D. V tomto je systém členství výborný, že na squashi můžeme vidět nejen mladé, ale i lidi staršího věku, kteří chodí pravidelně sportovat a pobavit se!!! Mají také “social” tréninky, kdy se jich sejde kolem patnácti, a hrají přes dvě hodiny. U nás v klubu je dokonce I mistr světa v Masters do 70 let! Nebál bych se říct, že by několik zejména mladších juniorů nemělo šanci! Také je neskutečné se na takového člověka dívat a obdivovat jeho pohyb. Myslím, že by mu spousta stejně starých vice než záviděla!

Našel jsi něco, čím bychom se od Kanady ve squashi mohli inspirovat?

Prize money na turnajích :D. Průměrný turnaj v Britské Kolumbii má dotaci 3000 dolarů, což určitě potěší. Zbytek mi nepřísluší a ani nestojí za to komentovat! I když, rozhodně práce se školami a styl náboru dětí mi přijde fajn!

Jaký jsi student mimo kurty?

Samozřejmě vynikající :D. Daří se mi úspěšně i zde v Kanadě :D.

Kdy tě uvidíme hrát doma?

Měl bych se vrátit do Čech těsně před letošním posledním áčkovým turnajem v Brně v květnu. Jestli v něm nastoupím, bude záležet na únavě z devítihodinového časového přesunu a dalších věcech. Rád bych ale hrál playoff extraligy a určitě budu hrát mistrovství republiky čtyřher! Jinak se upínám spíš až k podzimu.

Stíháš sledovat domácí squashovou scénu? Kdo se jak zlepšil … poslední dobou jsou semi a finálové zápasy turnajů A mužů velmi zajímavé.

Samozřejmě český squash stále sleduji a to nejen dospělé, ale i juniory, kde se zajímám především o brněnské juniory. Ale neunikají mi ani výsledky ostatních, kterým se letos daří a to jak v zahraničí, tak i na letošním juniorském MČR. Určitě velká gratulace Vikimu a velká škoda, že se mu jeden z těch pětiseťáků nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce na British Junior Open. Co se dospělých týče, tak samozřejmě sleduji vývoj a už se těším na republiku. Doufám, že brácha potvrdí formu z posledního áčka a dojde si pro třetího fleka, jelikož předpokládám, že vyhraje opět Kouki a druhý bude Péťa. Trochu mě mrzí, že letos nejsem v ČR na mistroství, protože po hodně dlouhé době je díky značné absenci několika hráčů, kteří patřili do top 10, otevřena cesta k umístění na pódiu. Doufám, že mi Ertlík promine, ale věřím, že se to podaří někomu z tria bratr, Mekáč nebo Šohaj. Samozřejmě sleduji i holky a jsem jako každý rok zvědavý, jak se popasuje Lucka s Olinou. Každopádně je pro squash dobře, že nejenom moje generace, ale už i brácha se Solňou se začínají tlačit nahoru a nutí tak ostatní na sobě dál pracovat.

S kým tě láká si doma zahrát a třeba ověřit svojí formu :-) ?

Hahaha. Jelína jsem porazil jen jednou a byl prej zraněnej :D. Tak bych si to s ním teď rád rozdal znovu. Žebříčkově jsme si pořád blízko, i když v jiné stovce než jsme dřív bývali. Ne, samozřejmě si rád zahraju se všema, a jestli se to bude vyvíjet v můj prospěch nebo ten jejich, to je otázka blízké budoucnosti.

Zobrazit komentáře »