aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_1109 aDSC_1109

Proč je soutěžení v dnešní době takovým problémem?

19.10.2019 21:21

Tím hlavním problémem není soutěžení, nýbrž srovnávání. Naše společnost je postavena na souzení ostatních, hledání jejich chyb a slabých stránek abychom se my cítili lépe. Myslíme si, že jsme nikdo, pokud v něčem nevynikáme.

Upřímně, já soutěžení miluju!

foto: mykhel.com

Když jsem vyrůstala, bavila jsem rodinu a přátele tím, že jsem vždy chtěla soutěžit se staršími kluky z mého squashového týmu nebo s mými staršími sestrami. Chtěla jsem s nimi hrát, i když jsem s nimi pokaždé prohrála. Oni si ale neuvědomovali, že čím častěji jsem proti nim hrála, tím lépe jsem rozuměla jejich hře a jejich silným stránkám. Čím více jsem je pozorovala, tím více informací jsem získávala ohledně toho, co se musím naučit, abych posunula mou hru na další úroveň. Soutěžení pro mě nebylo srovnáváním. Naopak jsem díky němu mohla pozorovat své zlepšování.

Kvůli soutěžení bychom se neměli cítit někým zastínění, ale mělo by nám pomoci uvědomit si a rozpoznat jak naše silné stránky, tak naše slabiny. Tento proces sebepoznávání nám může jedině pomoci. I v době, kdy jsem byla několik let světovou jedničkou, bylo právě soupeření s ostatními důvodem, že jsem se na této pozici udržela.

Soutěžení neškodí, jde jen o to, jakým způsobem k němu přistupujeme, čímž můžeme ovlivnit náš celkový rozvoj.

Když je náš přístup k soutěžení kladný, ať už je to na pracovišti nebo ve sportovní aréně, tvoříme tím zdravé prostředí k tomu, abychom mohli být produktivní. Věřím také, že tím pomůžeme vybudovat úspěšný tým. Každý hraje důležitou roli ve zlepšování ostatních a může tak být bez toho, aby se objevovalo napětí či závist. Úspěch není vybudován pouze jednou osobou; je to týmová práce, do které každý nějak přispívá.

Můj tým byl složen ze squashového trenéra, mentálního kouče, trenéra na fyzičku a fyzioterapeuta. Každý z nich měl v týmu svou roli, každý měl svou kvalifikaci, silnou stránku a každý přesně věděl, že úkolem bylo doplňovat ostatní aby byl dosažen ten hlavní cíl. Pokud umíme identifikovat svou roli, pozitivní prostředí pro zlepšování je možné.

Soutěžení také vděčím za svou pokoru. Když si uvědomíme, že existuje hodně lidí jako my, kteří se snaží zlepšovat – získat lepší vzdělání, práci, kariéru atd., donutí nás to přijmout fakt, že jsme pouze lidé, kteří se snaží růst. Nejsme jedineční ani výjimeční. Myslím, že tím hlavním důvodem mých úspěchů byl fakt, že jsem si o sobě nikdy nemyslela, že bych byla výjimečná. Byla jsem jen squashistkou, která viděla okolnosti, příležitosti a své prostředí a která tvrdě trénovala, aby se pořád zlepšovala. Tento způsob myšlení mi přinesl ta nejkrásnější vítězství, ale také ty nejtěžší lekce. My jsme výsledkem naší těžké práce a kázně. Když změníme náš způsob myšlení, přestaneme všechno a všechny kritizovat.

Musíme se přestat se všemi srovnávat. Každý má jinou cestu a jiné předpoklady. Měli bychom se snažit ostatní podporovat a kladně vnímat jejich úspěchy. Protože pokud se naučíme být pokornými a začneme spolupracovat, můžeme toho v životě dosáhnout mnohem víc, než co bychom zvládli sami!

autor: Nicol David
překlad: Anna Serme
zdroj: thestar.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net