Chci získat dvacet českých titulů

06.11.2014 11:24

Vloni se týmu Buldoci nevyhnuly problémy, hráčům se nepodařilo postoupit do playoff mezi čtyři nejlepší a klub tak byl vyřazen z bojů o titul. Letos se zdá, že družstvo ve složení squashistů Jan Koukal, Petr Martin, Peter Kviečinský, Lukáš Levinský, Jan Filounek, Richard Nádvorník, Zbyněk Štandera a Dominik Dubský má po odehraných prvních kolech extraligy slušně našlápnuto k lepším výsledkům. Tým momentálně sdílí druhou příčku s ostravským Corkers A.

Honzo, v čem byl problém v minulé sezoně, že jste nepostoupili do playoff?

Vyhráli jsme málo zápasů. Myslím, že postup nám utekl o jedno vítězství. Já jsem nemohl většinu víkendů nastoupit, a to asi nakonec bylo klíčové. K tomu další dvě kola nehrál i mistr Slovenska Peter Kviečinský. To také hodně ovlivnilo konečný výsledek. Tento rok se pokusíme podobných problémů vyvarovat, ať můžeme skoro pokaždé nastupovat v plné sestavě.

Jaký je váš cíl pro tuto sezonu?

Určitě postoupit do playoff. A tam už se může stát cokoliv.

Daří se ti skloubit účast na turnajích v zahraničí s domácí soutěží?

Ano, je to na mně, jak si program zařídím a letos jsem si řekl, že budu doma hrát více.

Jsi kapitán týmu?

Ne, spíš jsem posunovač (směje se). Kapitánem je Petr Martin a na tuhle roli mu já nemůžu sahat.

Máte týmového trenéra?

Petr Martin trénuje ostatní hráče, já si jdu s klukama také občas zahrát, pokud můžu a nejsem v zahraničí.

V září ti zranění nedovolilo hrát v prvních dvou kolech extraligy v plném nasazení. Už jsi v pořádku?

Ano, už jsem jako nový. Měl jsem natažený sval.

V roce 2011 jsi vytvořil rekord v počtu startů na turnajích profesionálního okruhu, bylo jich 25. To nezvládl žádný jiný hráč na světě. Jak takovou zátěž snášelo tvoje tělo?

Mně to nepřijde jako nic divného. Nebaví mě měsíc trénovat a potom si zahrát jen jeden turnaj. Nejraději bych hrál každý týden jeden, jako to mají tenisté. Ale bohužel squashová tour k tomu není uzpůsobená, to bych se tak nalítal, že bych to ani nepřežil. Jeden týden v Brazílii, druhý v Austrálii, další jinde, to bohužel nejde. Takže jsem se to snažil co nejlépe skloubit a v tom roce se mi to podařilo. Jinak to ale asi úplně možné není.

Máš plán, kolik turnajů odehraješ letos?

Kdybych nebyl zraněný, tak jsem možná letos odehrál zase těch 25. Ale teď jsem se kvůli tomu odhlásil asi ze sedmi turnajů v Indii, Pákistánu a Austrálii, takže to tolik nebude.

Momentálně se pohybuješ na světovém žebříčku okolo sedmdesátého místa. Je to číslo pro tebe důležité?

Ne, vůbec. Pro mě jsou důležité turnaje a vyhrávat na nich, aby mě hraní bavilo a zlepšoval jsem se. Kdybych byl první, tak to by mi nevadilo, ale to jsem asi realista. Jestli budu čtyřicátý, padesátý … to není důležité. Máme už jednu jedničku v rodině (švagra Francouze Gregory Gaultiera, světovou mužskou jedničku, pozn. red.), s tím jsem spokojen.

Trénuješ s Gregem pravidelně?

Když se potkáme v Čechách, tak ano, to bohužel ale zas tak často není. Častěji v létě, to se na profesionálních okruzích skoro nehraje a jinak je to během roku horší, pravidelně se rozhodně říct nedá.

Na jakém čísle se zastaví tvůj získaný počet titulů mistra republiky?

Tak v nejhorším případě na patnácti, to už je teď jisté (směje se). Ale taková moje vysněná meta je dvacet. Bude to těžké, ale pokusím se o to.

autor rozhovoru: Irena Vanišová

Zobrazit komentáře »