Zhruba před měsícem vyhrál Egypťan Ramy Ashour Mistrovství světa ve squashi 2014, pořádané katarským Dauhá. Turnaje se pravidelně účastní ti nejlepší světoví hráči, avšak letošní souboj o zlato postrádal určitý prvek překvapení: oba finalisté, Ashour i Mohamed El Shorbagy, totiž pocházejí z Egypta. Ne že by se jednalo o něco nečekaného. Egypťané tento rok jasně ovládli světové žebříčky – tři z pěti nejlepších hráčů (včetně El Shorbagyho a Ashoura) podle pořadí PSA reprezentují právě Egypt. Ashourův listopadový triumf navíc znamená, že Egypt vyhrál sedm z posledních dvanácti světových šampionátů.
Nadvláda egyptských hráčů se datuje už od dob, kdy se squash začal prosazovat jako mezinárodní sport. Zrodil se na britské přípravné škole Harrow a poté se rychle rozšířil i do dalších částí Britského impéria včetně Egypta. Britové postavili v Káhiře a Alexandrii kluby určené pro britské koloniální důstojníky, ale když byly kurty volné, mohli je využívat tamní sběrači míčků (ball boys) a členové personálu.
Prvním slavným mezinárodním šampiónem byl F. D. Amr Bey, egyptský diplomat, který se squashem začal během svého pobytu v Anglii. V třicátých letech dvacátého století vyhrál šestkrát po sobě British Open – tehdy nejvýznamnější mezinárodní turnaj – a jeho úspěch inspiroval egyptské sběrače míčků. Jeden z nich, Mahmoud El Karim, získal ve čtyřicátých letech na British Open celkem čtyři tituly.
V rozmezí od padesátých do devadesátých let dvacátého století najdeme v Egyptě jen málo světově známých hráčů. Kvůli neustálým nepokojům a válkám se ti nejlepší hráči sídlící v Egyptě dostávali na mezinárodní turnaje jen s obtížemi. „Všichni top hráči se přestěhovali do Evropy a právě to tehdy zapříčinilo úpadek egyptského squashe,“ popisuje Egypťan Amr Shabana, čtyřnásobný mistr světa. Ti nejlepší, kteří zůstali, se nemohli účastnit akcí v jiných státech. „Země se ocitla v karanténě,“ dodává Shabana.
Amr Shabana, foto Irena Vanišová
V druhé polovině osmdesátých let však Shabana spolu s dalším hráčem, Ahmadem Baradou, připravili půdu pro znovuzrození egyptského squashe. Když bylo Shabanovi deset let a Baradovi dvanáct, začali spolu hrát v káhirském klubu Maadi. Jelikož squashisti zůstávající i nadále v Egyptě nemohli vycestovat, trénovali a účastnili se turnajů v Káhiře. Díky tomu se mohli Shabana s Baradou již ve velmi útlém věku utkávat s těmi nejlepšími egyptskými hráči a učit se od nich. Shabana k tomu říká: „Podle jednoho pořekadla je člověk jen tak dobrý, jako jsou lidé okolo něj. A kolem nás byli ti nejlepší – možná ne nejlepší na světě, ale my je tak vnímali. Všichni se navzájem podporovali. To bylo podle mého jedinečné.“
Shabana s Baradou měli i jiné výhody. Jednou z těch nejvýznamnějších byl fakt, že pravidla egyptských turnajů jim umožňovala odehrát o mnoho více zápasů, než kdyby byli bývali hráli v Anglii nebo Spojených státech. Desetiletý Shabana tak mohl soutěžit v kategorii do dvanácti let (U12), dále v U14, U16, U19 a mužské kategorii. Teoreticky tak mohl nastoupit do pěti utkání za den. Podle přísnějších pravidel platících v Anglii a Spojených státech se museli tamní squashisti účastnit turnaje jen v jedné kategorii. Tím pádem se počet jejich zápasů zredukoval na jednu pětinu ve srovnání s egyptskými juniory.
V době, kdy Shabana s Baradou přiváděli své squashové umění k dokonalosti, se egyptský prezident Hosni Mubarak – sám hráč squashe – snažil zviditelnit tento sport na národní úrovni. V roce 1996 se v Egyptě jeho zásluhou konal velký mezinárodní turnaj a při té příležitosti nechal Mubarak postavit skleněný kurt přímo před pyramidami. Devatenáctiletý Barada tehdy skončil druhý, k čemuž mu Mubarak osobně poblahopřál. Později se Barada vyšplhal až na druhé místo žebříčku PSA.
Podle Shabany daly Baradovy úspěchy káhirské squashové komunitě mladých nový cíl. O sedm let později, v roce 2003, se čtyřiadvacetiletému Shabanovi podařilo Baradu překonat, když se stal prvním egyptským vítězem Mistrovství světa. „Kluci mladší než já mě pak toužili porazit,“ vzpomíná Shabana.
Mubarak, jenž byl svržen roku 2011, sice zvýšil popularitu squashe, ale nezlepšil jeho dostupnost. Čtyřnásobný meziuniverzitní šampión a bývalý student princetonské univerzity Yasser El Halaby tvrdí, že i přes všechnu slávu, kterou si squashisti vydobyli, zůstává squash v Egyptě okrajově provozovaným sportem. Dále si všímá toho, že z osmdesáti dvou milionů obyvatel země jich squash hraje jen pár tisíc. Nicméně díky svému profilu – podle El Halabyho jde u Egypťanů o druhý nejoblíbenější sport hned po fotbalu – přitahuje squash ty nejnadanější egyptské sportovce.
Důvody vedoucí k dominanci Egypta na squashové scéně přetrvávají dodnes. Amr Khaled Khalifa, jenž v roce 2010 zvítězil na juniorském světovém šampionátu, největším turnaji pro hráče do devatenácti let, vyrostl ve stejném klubu jako Shabana a Barada, s nimiž trénoval a hrál. Bylo mu pouze jedenáct, když se stal Shabana mistrem světa. V emailu mi Khalifa napsal: „Ke squashi jsem se dostal v klubu Maadi, kde hráli světoví šampióni. Měl jsem možnost je sledovat při tréninku, což mi pomohlo v tom, že jsem začal squash brát vážně a stanovil jsem si určité cíle.“
Přestože si zlato i stříbro z letošního Mistrovství světa odvážejí Egypťané, Shabana věří v brzký konec jejich hegemonie. „Věci se trochu mění,“ říká. Opět totiž platí, že nejlepší egyptští hráči žijí v zahraničí kvůli nedostatečné vládní podpoře squashe v jejich vlasti. „Já žiju v Torontu, Ramy teď tráví většinu času v New Yorku, El Shorbagy zase v Anglii. Navíc docela velké množství hráčů chodí na anglické či americké univerzity. Takže tu je mezera,“ doplňuje Shabana. Jeho pohled sice dává smysl – egyptští junioři si jen stěží zatrénují s hráči světové extratřídy, když žádný z nich v Egyptě nežije –, ale fakta ho nepotvrzují. Výsledky juniorských turnajů totiž naznačují, že Egypt bude mít svého „následníka trůnu“ i poté, co současný šampión ukončí kariéru.
překlad: Jiří Hron
zdroj: theatlantic.com