Pro Omara Mosaada to byl běžný červencový den, kdy trénoval v káhirském klubu Heliopolis. Vtom ale přišel šokující telefonát – jeho matka se sestrou měly dopravní nehodu deset kilometrů od El Gouny, egyptského turistického letoviska.

Mosaad okamžitě nasedl do auta a vyrazil domů, vyzvednul otce s bratrem a společně jeli čtyři hodiny do nemocnice. Než tam dorazili, Mosaadova jednašedesátiletá matka i jeho starší sestra zemřely. Vzadu v autě při nehodě seděli ještě jeho dvouletý synovec Youssef, který si zlomil obě nohy, a pětiletá neteř Tia. Té se nic nestalo, ale pořád se ptala po mámě.

„Snažil jsem se být jim po celou tu dobu oporou,“ říká Mosaad skoro čtyři měsíce poté. „Chybí jim máma a babička. Musíte toho hodně zvládnout a postarat se o ně. Chce to čas. Taky jde o bratry a o tátu. I jemu jsem musel pomáhat. Ztratil ženu a dceru a je to pro něj těžké.“

Přestože stále truchlil, po patnácti dnech bez squashe vzal Mosaad raketu opět do ruky. A jakkoli neuvěřitelně to zní, jen pár měsíců nato se představil ve finále Mistrovství světa v Seattlu. Jeho bratr a otec seděli v publiku.

Nejdříve se poradil s trenéry (jedním z nich je i jeho starší bratr Mohamed) a s otcem a nakonec učinil „složité a psychicky skličující“ rozhodnutí vrátit se na kurty. Podle vlastních slov hrál na památku matky a sestry, což mu dávalo důvod „vytrvat v tréninku“.

První soutěžní zápas po této pauze odehrál na mistrovství Egypta, kde prohrál v semifinále. Stále se snažil něčím zaměstnávat mysl, jelikož pobyt doma pro něj byl skličující. „Bylo tam příliš vzpomínek,“ říká.

Současná světová čtyřka se na začátku sezóny v září účastnila dvou turnajů – na China Open došel Mosaad do semifinále, na Macau Open skončil o kolo dříve, ale stále „neměl náladu na hraní squashe“. Nicméně v Macau, kde byl přátelský Egypťan prvním nasazeným, Mosaad prozradil, že už necítí takový tlak. S blížícím se US Open navíc ještě zvýšil tempo své hry.

Mosaad se na Macau Open probojoval až do finále, kde jej porazil Gregory Gaultier. Na okruhu PSA to byl jeho nejlepší dosavadní výsledek. Kdo by tehdy hádal, že se tento hráč, jenž teprve nedávno prožil rodinnou tragédii, s Gaultierem utká i o trofej pro mistra světa?

„Nikdy jsem nemusel odehrát šest takových zápasů v řadě, s tím jsem neměl zkušenost,“ vysvětloval poté, co na cestě do finále MS porazil Borju Golana, Ramyho Ashoura a Tareka Momena. „Bylo to úžasné. Podruhé jsem se v této sezóně dostal do finále velkého turnaje (tím prvním bylo právě říjnové US Open – pozn. red.), takže jsem byl opravdu šťastný. Byl to obrovský úspěch.“

Silově hrajícímu Mosaadovi, který by byl býval titul věnoval otci, jenž mu je i rádcem, je nyní dvacet sedm a je na vrcholu kariéry. Může se ještě zlepšit? „Když chcete jít dál a posouvat se nahoru, musíte dřít,“ odpovídá. „I teď se prosazuje hodně jiných hráčů. S mojí vysokou postavou musím tvrdě makat. Trochu jsem shodil, udržuju se ve formě a výsledkově se mi daří.“

Od té doby, co Mosaad pětkrát neprošel vstupními testy do plaveckého klubu, urazil velký kus cesty. „Máma s tátou mi radili, že toho mám nechat a vybrat si jiný sport,“ vtipkuje. S plaváním však nepřestal a to se postupně stává pevnou součástí jeho tréninku. Je to také další věc, na kterou se může soustředit. Podle Mosaada platí, že pokud začnete vzpomínat na to, co se vám stalo, pořád budete mít „mizernou náladu“. „A to pro squash není dobré. Musíte si najít cestu, jak dál žít,“ dodává.

Během několika posledních měsíců se pokusil omezit chyby a najít novou taktiku, díky níž by porazil i ty nejlepší hráče. Pro konec roku si kladl dva cíle: být v nejlepší světové pětce a jako reprezentant Egypta vyhrát Mistrovství světa týmů (v době vzniku článku ještě pravděpodobně nebylo rozhodnuto o odložení turnaje – pozn. red.). Ve světle nesmírné osobní tragédie to jsou jen malé překážky.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashplayermagazine