aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_9914 aDSC_9914

Jak se efektivně pohybovat na kurtu – druhá část

01.08.2016 21:55

V druhém dílu přinášíme zbylé dva blogy Petera Nicola, zabývající se pohybem do přední a zadní části kurtu.

Pohyb do přední části kurtu

Schopnost plynulého a rychlého přesunu do přední části kurtu je samozřejmě nesmírně důležitá. Abyste v tomto prostoru dokázali správně zaútočit nebo se účelně bránit, musíte se spoléhat právě na svůj pohyb, a to podle mého názoru více než v jiných částech kurtu. To je dáno tím, že se dopředu obvykle pohybujete rychleji než ve středu kurtu nebo směrem dozadu a máte méně času.

Stejně jako u většiny schémat pohybu je i zde zásadní první krok. Na něm závisí, jaké údery budete moci zahrát, až se k míčku dostanete. Velice často hráči dělají úkrok stranou k boční stěně, místo aby vyrazili rovně dopředu nebo do předního rohu, kde se nachází míček. Tím pádem se ale ocitnou příliš blízko míčku nebo přímo za ním, takže mají při úderu omezené možnosti. Kvůli tomuto chybnému prvnímu kroku tak vídáme hodně křižných úderů.

Další častý problém nastává při posledním kroku k míčku. Získat prostorovou orientaci a využít poslední krok k tomu, abyste mohli správně provést zamýšlený úder, vůbec není snadné. Když ale budete pohyb trénovat a budete si této skutečnosti vědomi, může se pro vaši hru stát velkým přínosem.

Domnívám se, že každý pohyb dopředu musí hráč trénovat různými způsoby na základě tří faktorů: jak daleko do rohu je třeba jít (a kolik kroků na to budete potřebovat), kterou nohu chcete mít vepředu při posledním kroku a zda jde o obranný, či útočný pohyb.

Osobně trénuji pohyb do předních rohů na jeden, dva a tři kroky. Tři kroky znamenají nejdelší pohyb, ale i při něm se snažím zůstat poměrně daleko od přední stěny. Když se podíváte na jakýkoliv squashový zápas pohledem kamery, která míří na kurt kolmo dolů, uvidíte v první řadě to, že pokud hráči vyrážejí z téčka, nikdy neskončí dále vepředu než nějakých pár stop před krátkou čárou. Tříkrokové schéma vám poslouží k tomu, abyste si osvojili přirozený pohyb, a ideální je ho při tréninku kombinovat s nácvikem stability a přenášení váhy.

Dvoukrokové schéma je ve squashovém kontextu realističtější a myslím si, že ho používám nejčastěji – možná k němu na začátku přidávám půlkrok nebo drobný pohyb jedním či druhým směrem, zatímco se rozhoduji, kam poběžím. Může to být útočný i obranný pohyb. Jednokrokové schéma představuje agresivní, útočný pohyb. Snažíte se o jeden rychlý, ostrý výpad a nekompromisní úder. Doporučoval bych tento pohyb trénovat vždy v krátkých úsecích, protože při něm musíte pracovat opravdu na sto procent.

Pokud si kladete otázku, kterou nohu mít při úderu vepředu, zkuste si sami říct a otestovat, jaké výhody pro vás má na té které straně hraní z pravé či levé nohy.

Pohyb do zadní části kurtu

Velká část zápasu se odehrává v zadních rozích (a ještě větší, když prohráváte), proto je naprosto zásadní, abyste se do těchto míst byli schopni přesunout tak, že se tím nepřipravíte o žádnou úderovou variantu. Určitě nechcete v rozích zůstávat a jen odtamtud horko těžko vyškrabovat údery od soupeře.

Jak jsem zmiňoval dříve (v první části – pozn. red.), během let jsem trénoval určitý pohyb do přední i zadní části kurtu, ale při hře jsem ho používal jen zřídka. Na druhou stranu se díky tomuto tréninku dokážu dostat do pozice, která mi umožňuje obranu i útok. Stejně jako při pohybu dopředu podle mě více záleží na hráčově celkovém postavení než na tom, kterou nohu bude mít vepředu. Také je podstatné správně natočit boky.

Jako levák jsem byl vždy horší v zadním bekhendovém rohu. Nevím, jestli je to tím, že s praváky, kterých je většina, se většinou hraje v levém zadním rohu, nebo jestli je to u leváků zkrátka nějaká fyzická (in)dispozice, kvůli níž nemohou na bekhendu vyvinout takovou razanci a rychlost a nemají tolik kontroly. Všichni asi známe leváky, kteří mají silný a kvalitní forhend, ale na bekhendu jsou poměrně slabí.

Pohyb z téčka

Pro pohyb z téčka do zadních rohů používám dvě varianty v závislosti na tom, jestli jsem pod tlakem, nebo ne. Když mám čas, většinou jakoby „přepadávám“ tělem směrem do rohu, v opačném případě snížím těžiště a snažím se o dynamický pohyb vycházející z boků. Hned vysvětlím.

Při přepadávání stojím na téčku a nechávám vrchní část těla „padat“ do zadního rohu (směřuju tam svou váhu) ještě předtím, než se tam začnu přesouvat nohama. S takto získanou energií je pak celý pohyb velmi plynulý a snadný a člověka nestojí tolik sil. Ty pak může upotřebit jinde.

Při pohybu vycházejícím z boků stojím na téčku, a jak snižuji těžiště, využívám veškerou energii v bocích k pohybu dozadu s celou svou vahou přímo nad nohama. Tím pádem mám stabilitu a kontrolu nad tělem (i nad raketou) i při rychlém pohybu k míčku.

Postavení u míčku

Jestliže se dokážete přesunout dozadu dostatečně brzy na to, abyste stihli úder odehrát včas, musíte se rozhodnout, kterou nohou při úderu vykročíte dopředu. Stále se snažím mít na paměti, že si musím nechat prostor na případnou změnu postavení, protože je to skoro vždy potřeba!

1) Tradiční pohyb – u praváků je na forhendu vepředu levá noha, na bekhendu pravá (u leváků obráceně). V zadním rohu může využívání tohoto klasického schématu omezit vaše možnosti při úderu, pokud jste natočení příliš do zadního rohu a k přední stěně stojíte skoro zády. V takovém případě můžete hrát jen rovně nebo boast, ne křížem. Když ale budete dávat pozor, abyste se posledním krokem „nezavřeli“ v zadním rohu, může být tento zažitý pohyb praktický a vhodný pro útočení, jelikož budete moci z dané pozice zahrát jakýkoliv úder. Pokud míček letí někam do tří čtvrtin kurtu, ztrácí toto pohybové schéma smysl, protože nemáte dostatek času, abyste dopředu stihli dát tu „správnou“ nohu.

2) Novější pojetí – u praváků je na forhendu vepředu pravá noha, na bekhendu levá (u leváků obráceně). Na forhendu je tento způsob běžný a efektivní, jelikož se boky nedostanou tak hluboko do zadního rohu. Šetří to čas a hráči mohou míček odehrát dříve. Na bekhendu je naopak tato varianta obtížnější a doporučoval bych ji využívat jen při obraně. Pokud míček letí do tří čtvrtin kurtu, je tento styl pohybu naopak žádoucí, protože vám umožní zahrát včas.

3) Obě nohy jsou zhruba na stejné úrovni. Zdá se, že v zápasu je skoro u všech squashistů tato pozice nejčastější – stačí jen při úderu přenést váhu ze zadní nohy na přední. V tomto postavení získáváte stabilitu a můžete zahrát řadu úderů, tudíž byste podobnou pozici měli vyhledávat, zvláště když máte více času.

Návrat na téčko

Pohyb zpět na téčko je další faktor, který musíte při nácviku různých schémat vzít v potaz. Líbí se mi myšlenka, že při úderu přenášíte váhu dopředu a po jeho dokončení využijete kinetickou energii hlavy rakety, která vám pomůže vrátit se na téčko, aniž byste museli vyvíjet takové úsilí. To samozřejmě funguje, když máte čas, ale ne vždy jste v tak komfortní situaci. Vždy mě bavilo sledovat Amra Shabanu při spěšných návratech na téčko ze zadních rohů. Připomínal mi labuť nebo kachnu – vrchní část těla byla úplně klidná, zatímco ta spodní kmitala jako o závod.

Mým oblíbeným cvičením na trénink správného postavení v zadních rozích a pohybu do nich jsou boasty a drivy, přičemž hráč vepředu střídá kratší drivy s delšími. Cvičení můžete ztížit tím, že hráč vzadu musí po každém boastu alespoň jednou nohou šlápnout v prostoru kolem téčka před krátkou čáru. Pokud to nestihne, hráč vepředu získává bod. Pro hráče vzadu je tato varianta neskutečně fyzicky namáhavá, ale nutí ho chodit si pro míček aktivněji a zlepšit přípravu, aby se mohl ihned po boastu přesunout zpět na téčko.

S Neilem Harveym jsme strávili hodně času hrou v pásu podávacího boxu, hlavně na mém bekhendu. V normální verzi Neil nahrával jednou drop a jednou drive až dozadu a já zahrál pokaždé drive. Poté Neil přišel s úpravou, kdy drive hrál jen do tří čtvrtin kurtu. To znamenalo, že jsem musel zepředu zahrát drive a strašně rychle sprintovat zpátky kolem Neila (který hrál můj drive z voleje), abych druhý úder stihl zahrát rovně na přední stěnu.

Díky tomuto cvičení jsem získal do zápasů velkou sebedůvěru, protože jsem věděl, že míček vždy stihnu, a ještě budu schopný předvést nějaký smysluplný úder. Navíc mi to pomohlo připravit se na utkání třeba s Jansherem Khanem. Ten dokázal zahrát vynikající útočný drive a také pozorně sledoval, co s ním soupeř udělá. Dokázal využít jakékoli nepřesnosti, takže jsem musel hrát hodně dozadu a co nejvíce u stěny, abych téhle jeho taktice mohl čelit.

U všech uvedených návrhů a myšlenek platí, že byste si je měli vyzkoušet a sami si říct, které vám sedí. Nenechte se omezovat vžitými názory a dělejte to, co je správné pro vás a vaše schopnosti.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashskills.com a squashskills.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net