Francouzský hrdina Grégory Gaultier

25.12.2015 13:51

Nikdo se nestal squashovým hrdinou v tak pozdním věku jako Gregory Gaultier, a možná proto je tento Francouz hrdinou vůbec největším. Někteří lidé už ani nevěřili, že by se kdy mohl stát mistrem světa. Nikdy nikdo nezískal titul světového šampióna poprvé až ve dvaatřiceti letech.

Jiní zase tvrdili, že to nedokáže psychicky. Už třikrát to vypadalo, že by Gaultier ve finále mohl zvítězit, ale nikdy nedokázal učinit ten poslední a nejdůležitější krok. Způsob, jakým se mu tentokrát podařilo dostat do psychické pohody, je na celém jeho výjimečném a dojemném triumfu to nejpozoruhodnější.

„Lépe se dokážu vypořádat s klíčovými momenty,“ odpovídá. „Jsem klidnější, i když pořád můžu vypadat napjatě.“ Jak v americkém Bellevue dosáhl úspěchu, na nějž čekal tak dlouho? Odpovědí může být několik. Nejčastěji se uvádí, že Francouz bojoval za správnou věc jako žádný jiný squashista před ním. Atmosféra vzdorné soudržnosti panující po pařížských teroristických útocích mu pomohla povznést se nad vnitřní démony, kteří jej občas stahovali dolů.

„Lidem ve Francii i všude na světě to zlomilo srdce. Ale také jich za mnou hodně přišlo, mluvili se mnou, podporovali mě,“ říká Gaultier. Vždy když mluvil o této soudržnosti, dočkal se chvály a potlesku, což mu dodalo další sebevědomí. „Dokážu to pro sebe, pro svou zemi, svůj tým a každého, kdo mi fandí,“ prohlašoval po postupu do finále. „Tady na kurtu bojujeme proti sobě, ale s respektem – a mimo kurt neexistuje žádná nevraživost. Takový bychom tento svět chtěli mít.“

Z těchto slov vysvítá hloubka Gaultierova vnitřního úspěchu v celé své kráse. Žádný squashista se neúčastnil čtrnácti mistrovství světa, neprohrál čtyři finále, neměl ve finále mečbol, aby pak stejně odešel poražen, nestrávil čekáním na titul světového šampióna deset let v nejlepší světové pětce… „Je to taková úleva,“ vydechl Gaultier.

Není divu, že Gaultierova oslava také patřila k těm nejemotivnějším. Ozval se vítězný řev a nový šampión se v polodřepu, s otevřenou náručí a výrazem prozrazujícím nesmírné štěstí otočil k publiku, aby si vychutnal vítězství. Poté objal svého soupeře Omara Mosaada, jehož porazil za padesát osm minut 11:6, 11:7 a 12:10, a několik okamžiků k němu promlouval.

Gaultier následně objal i všechny kolem a potřásl si rukou s dalšími lidmi, jako by byl král, jenž si od nich bere květiny. Nešetřil slzami, a když si šel pro trofej s francouzskou vlajku přehozenou přes ramena, dodalo to celému rituálu nádech vznešenosti.

Po této chvíli vždy toužil více, než kdy dával najevo. „Tohle byl vždycky můj sen,“ rozplýval se Gaultier nadšením. Po šesti letech, kdy se poprvé stal světovou jedničkou, konečně mohl dát volný průchod svým pocitům. „Vzpomínám si na první finále, to mi bylo dvacet tři a hrálo se v Egyptě před pyramidami. Měl jsem pět mečbolů a najednou jsem se cítil, jako kdybych měl astmatický záchvat. Třásla se mi hlava a nemohl jsem pořádně přemýšlet. Prostě jsem to nedokázal ukončit,“ popisuje Gaultier. „Potom jsem si říkal, jestli se mi to třeba nestane znovu. Že je možná něco nebo někdo proti mně. Ale pořád jsem tvrdě pracoval, nikdy mi nechyběla píle.“

To bylo dalším zásadním faktorem při Gaultierově triumfu. Jeho fyzický stav se pozitivně odrazil na tom psychickém a jeho píle se projevovala až do té míry, že trenér Renan Lavigne jej musel dlouze přesvědčovat, aby si po Quatar Classic (turnaji bezprostředně předcházejícím před MS – pozn. red.) alespoň na tři dny od squashe odpočinul.

Nezanedbatelnou roli také hrálo pouto, které si vytvořil k partnerce Veronice a které se ještě posílilo s narozením syna Nolana v srpnu 2012. A dále je tu Gregův tým, a to nejen Lavigne, ale i ostatní trenéři: André Delhoste, Fred Lecomte, Thomas Adrians a také Mathieu Benoît, psycholog a fyzioterapeut. Ti všichni mu pomohli dostat se do vynikající formy.

Bez Gaultierových spojenců v Bellevue, kteří mu pomohli zotavit se z nemoci, jež ho postihla těsně před turnajem, by ale všechno mohlo být ztraceno. „Postarali se o mě,“ říká Francouz o rodině Shabany Khana, promotéra a organizátora turnaje. „Když se díky lidem cítíte takhle dobře, nemůžete nevyhrát.“

Pokud může být nějaké vítězství považováno za očistné, je to právě toto. Když bude Gaultier uvolněnější, možná bude s větším klidem variovat i své údery a taktiky. Navíc posledních šest z deseti šampionátů ovládali hráči po třicítce a squashisti jako David Palmer, Thierry Lincou, Amr Shabana nebo Nick Matthew se aktivně pohybovali nebo pohybují na okruhu i v pětatřiceti letech.

Gaultier by dost dobře mohl hrát déle než Matthew a často zraněný Ramy Ashour. Mladší Mohamed Elshorbagy se také ještě – ač je to poněkud překvapivé – nestal nezpochybnitelným squashovým vládcem. Pro nynějšího francouzského hrdinu tak stále mohou nastat zlaté časy.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashplayermagazine

Zobrazit komentáře »