aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_6837 aDSC_6837

Turnaje PSA na dva vítězné sety? Nadšení i skepse

01.05.2018 09:44

Patnáctý ročník turnaje Canary Wharf Classic, jenž se konal letos v březnu, opět rozvířil debaty o tom, zda by mělo více turnajů světového okruhu přejít na herní formát „best of three“, tedy zápasy na dva vítězné sety. Na této možnosti ovšem nepanuje shoda ani mezi hráči, ani mezi funkcionáři. Server psaworldtour.com ve svém článku shrnuje některé reakce.

foto: psaworldtour.com

Už od loňského finále světové série, které se konalo v červnu v Dubaji a ve skupinách a v semifinále se hrálo na dva vítězné, se o tomto formátu mezi squashisty i funkcionáři živě diskutuje. Někteří by rozšíření tohoto formátu i na další turnaje ocenili, jiní proti tomu naopak brojí.

Během Canary Wharf se na dva vítězné sety hrálo v kvalifikacích, prvních kolech a čtvrtfinále, zatímco semifinále – stejně jako finále – zůstala u klasického formátu na tři vítězné, který se používá na všech ostatních turnajích světového okruhu PSA. Během Canary Wharf se tento formát testoval s úmyslem zvýšit tempo zápasů, přinést divákům více atraktivity i napětí a poskytnout hráčům delší čas na regeneraci mezi jednotlivými utkáními.

Tento rok turnaj ovládl Mohamed Elshorbagy a finálové klání rozhodoval poprvé od roku 2008 až pátý set. Pět setů odehráli hráči i v obou semifinále, což se stalo poprvé za devět let. Ve 42 % utkání z hlavního pavouku musel vítěze určit až rozhodující třetí či pátý set – v minulých třech letech, kdy se hrálo vždy na tři vítězné, to bylo jen 16 %. Zároveň ale letošní zápasy v průměru trvaly jen 47 minut, tedy o 16 minut méně než loni.

Do diskuze se zapojily mnohé osobnosti squashového světa, jejich reakce přinášíme níže.

Lee Beachill, provozní ředitel PSA:

Podle mě to na Canary Wharf probíhalo velmi dobře. Tou největší a nejzřetelnější výhodou bylo to, že jsme mohli hrací dny zahájit později. Předchozí roky jsme začínali v pět odpoledne, což bylo trochu moc brzy a zjistili jsme, že hodně lidí nestihne přijet včas z práce a dorazí až během prvního utkání.

Navíc jsme letos měli plné tribuny i na poslední zápas dne, což jsme během Canary Wharf vlastně ještě nikdy nezažili, hlavně proto, že utkání bývají vždy nesmírně vyrovnaná, a tím pádem i dlouhá. Celkově to pro diváky byla atraktivní podívaná a dařilo se nám končit kolem desáté večer, takže se všichni mohli dostat včas domů. Je třeba si uvědomit, že lidé musejí ráno vstávat do práce a zároveň potřebují nějakou dobu, aby se z práce přesunuli k nám.

Pro turnaj, jako je Canary Wharf, ten formát podle mě funguje skvěle a prosazuju ho už pár let. Letošní ročník byl jen test, nemáme žádné pevně dané plány do budoucna, spíše jen shromažďujeme všechny dostupné statistiky a názory. V květnu se sejde vedení PSA, kde budu tyto poznatky prezentovat a také se pokusím navrhnout, abychom s tímto projektem pokročili u dalších turnajů, kterým by takový formát zvlášť seděl.

Reakce jsou zatím velmi pozitivní. Během předchozích let se událo hodně změn: nehraje se do patnácti bodů, ale jen do jedenácti, snížili jsme tin z devatenácti palců na sedmnáct a tak dále. Každý na to má nějaký názor a každý má samozřejmě na takový názor právo.

Většina současných elitních hráčů si ani nepamatuje, jaké to je hrát do devíti nebo do patnácti bodů nebo jak se hraje na kurtu s devatenáctipalcovým tinem. Squash se vyvíjí a myslím, že jako asociace se musíme vyvíjet s ním. Jestli se domnívám, že formát na dva vítězné sety jednou na světovém okruhu úplně vytláčí hru na tři vítězné? Ne, pravděpodobně ne. Hra na tři vítězné podle mě vždycky bude mít své místo, ale tahle její alternativa by neměla být v profesionálním squashi opomíjena.

Budeme se muset vážně pobavit s promotéry turnajů, protože oni jsou těmi, kdo shánějí peníze a turnaje organizují. Je třeba si také uvědomit, že v konečném důsledku se tu bavíme i o byznysu. Musíme se soustředit na náš cíl a dělat všechno pro to, abychom si získali diváky, kteří zaplatí za lístek, přijdou a budou se bavit profesionálním squashem.

Tim Garner, promotér turnaje Canary Wharf:

Během prvních tří dnů jsme měli na první i poslední zápasy plno, zatímco v předchozích několika letech hodně diváků horko těžko stačilo odejít z práce tak, aby stihli začátek v pět odpoledne, a ještě víc jich muselo opustit tribuny před posledním zápasem, aby se stihli dostat domů, protože ráno vstávali zase do práce.

Mnoho lidí mi říkalo, jak velkou radost jim udělalo to, že si během večera mohli vychutnat všechny čtyři zápasy. Nám to zase umožnilo lépe zorganizovat přestávky, aby si diváci došli pro pití, probrali zážitky nebo si prohlédli okolní prostory. Nemuseli jsme tak pauzy do programu vsouvat nějak násilně, nebo dokonce ihned zahajovat další utkání, abychom se vešli do vymezeného času.

Zároveň jsme se na konci týdne dočkali v semifinále a finále tří kvalitních pětisetových zápasů, což mohl být docela dobře důsledek toho, že v předchozích kolech hráči pošetřili síly. Pro takové turnaje, jako je právě Canary Wharf, kdy je možné hrát jen po určitý čas – zde konkrétně večer a za tmy –, je třeba počítat s formátem na dva vítězné sety, případné nějakou jinou kratší variantou. Také to pomůže přilákat nové fanoušky, kteří skutečně nechtějí šest hodin bez přestávky sedět a sledovat squash.

Podle mého názoru by měli mít promotéři možnost požádat o změnu herního formátu a přednést své argumenty, ale PSA by si zároveň měla jasně určit, na kterých turnajích to bude možné. Je to o tom nabídnout zákazníkovi lepší zážitek a zároveň chránit naše sportovce. Platí zákon silnějšího: squash jako sport se musí přizpůsobit, nebo zahyne a musíme si uvědomit, že úspornější herní formát potřebujeme. Přezkoumání pomocí videa přidala utkáním na atraktivitě, ale pětisetový zápas prodlouží možná i o patnáct až pětadvacet minut, takže se utkání oproti plánu zpožďují.

Marwan Elshorbagy:

Podle mě se Canary Wharf nepovedlo a ukázalo se, že hra na dva vítězné lépe funguje ve finále světové série, kde se utkává osm nejlepších hráčů. Z mého pohledu si diváci semifinále a finále užili víc než předchozí kola, ta utkání byla atraktivnější a bylo v nich všechno – hráči si sáhli na dno fyzických i psychických sil.

Při hře na dva vítězné jsou zápasy moc krátké. Když jsem hrál s Miguelem [Angelem Rodriguezem], připadalo mi, jako by to utkání nemělo pořádný konec, a říkal jsem si, že jsme oba mohli publiku ukázat víc. Osobně by se mi líbilo, kdyby se i dál hrálo na tři vítězné, jen s výjimkou finále světové série.

Když se hraje na dva vítězné, může zápas mít ještě vyšší tempo, ale z hlediska taktiky v tom rozdíl nevidím – zkrátka se nesmíte přestat soustředit, a to platí při jakémkoli formátu.

Declan James:

Hodně se teď řeší, jestli hrát na dva, nebo na tři vítězné, tak si říkám, že taky přispěju do diskuze. Pokud se chce squash jako sport z komerčního i diváckého hlediska někam posunout a rozvíjet se, hra na dva vítězné sety by v něm neměla chybět. Ne nutně na všech turnajích, ale podívejte se na tenis… Drtivá většina turnajů světového okruhu se hraje na dva vítězné sety, na tři jen grandslamy (a utkání v Davisově poháru – pozn. překl.)

Rád bych proto viděl víc turnajů hraných na dva vítězné. Námitka, že takové zápasy nejsou tolik o fyzičce, sice má něco do sebe, ale i v kvalifikaci na Canary Wharf se hrála sedmdesátiminutová utkání, kde to o fyzičce určitě bylo.

To, že se zápasy hrály ve vyšším tempu, bylo očividné. I když si nemyslím, že bychom měli hru na tři vítězné úplně zatratit, měli bychom se pokusit dál rozvíjet náš sport a uvažovat i o její variantě, pokud se ukáže, že je atraktivnější pro sponzory, diváky a televizní stanice. Pořád patříme mezi ty nejlépe fyzicky vybavené sportovce na světě.

Amanda Sobhyová:

Osobně si myslím, že při finále světové série se hra na dva vítězné osvědčila mnohem víc. Během Canary Wharf mi přišlo, jako by ta první kola něco postrádala, možná další set nebo ten fyzický aspekt, který oceňují hráči i fanoušci.

Jako by vás některé zápasy chtěly jenom navnadit na to, co nikdy nepřijde – odehrají se dva krátké sety s jasným vítězem a vy se těšíte ještě na jednu či dvě hry… Pár utkání sice bylo atraktivních a skončilo těsným výsledkem, ale většina myslím trvala jen chvilku. Na finále světové série je úroveň squashe ještě o hodně výš, takže zápasy bývají vyrovnané a napínavé, i když se hraje jen na dva vítězné.

Jsem si jistá, že v budoucnu si hra na dva vítězné sety najde na okruhu své místo. Četla jsem už hodně názorů od hráčů samotných a nejvíc se mi líbí to, co napsal Declan James. Jako sportovci se pořád snažíme o změny a o to, abychom se přizpůsobili novým věcem, a chceme se přesvědčit, jestli nám to přinese víc fanoušků, větší prize money, nové sponzory nebo pozitivní odezvu od diváků. Chceme, aby se squash posouval stále dál, což někdy znamená, že musíme přijít s nějakými úpravami a zkusit nové formáty.

Řekla bych, že na malých turnajích by se skutečně mohlo hrát na dva vítězné, zatímco na turnajích světové série a na mistrovství světa by měl být zachován současný stav. Také bychom celou věc měli posuzovat i z pohledu diváků a promotérů, nejen z naší hráčské perspektivy.

I když to jde trochu proti mému hernímu stylu, musím říct, že ten fyzický aspekt je to, co mám na squashi ráda. Když se díváte na vyčerpávající pětisetovou bitvu – nebo jste přímo její součástí! –, uvědomíte si, že je to úžasný výkon, protože to člověka stojí tolik mentálních i fyzických sil. To podle mě při hře na dva vítězné nezažijete. Bude v tom rychlost, bude v tom dynamika, ale pro squash je klíčová právě i ta mentální stránka, ta nezdolná vůle a bitva nervů, kterou tak rádi sledujeme.

Z pohledu diváků a promotérů může být formát s kratšími zápasy výhodou, jelikož se utkání většinou vejdou do vymezeného času a netrvají dlouho do noci. (Ráda si o sobě myslím, že k tomu dost přispívám, když bývají moje zápasy tak krátké!) Také se tím pádem už od úvodních kol stihne více utkání odehrát na skleněném kurtu, což určitě leckoho potěší.

Pro hráče by nový formát znamenal, že si budou muset osvojit útočnější hru a snažit se jít si aktivně pro každý bod, místo aby se spoléhali na to, že soupeře unaví. I taktika bude určitě důležitější, jelikož takhle krátké zápasy můžou skončit poměrně rychle – nebo aspoň u těch mých to tak bude!

Ali Farag:

Je moc brzy na to dělat nějaké závěry, ale podle mě má v našem sportu formát na dva vítězné sety určitě své místo. Možná ne na všech turnajích, ale takové zápasy rozhodně mají zvláštní náboj.

Lidé se přirozeně změnám brání. Aniž si to uvědomujeme, stáváme se obětí vlastní pohodlnosti, kdy jsme spokojení se současným stavem a řídíme se heslem: „Nespravuj, co není rozbité.“ Pravda ale je, že jestliže se nechceme měnit, přestaneme se vyvíjet. Náš svět se mění rychlostí světla, a pokud se v něm přestaneme vyvíjet, zahyneme. Jinými slovy – buď vývoj, nebo smrt. Tato myšlenka platí i v byznysu. A jen ti nejlepší v něm si tohle dokážou uvědomit a najít cestu k inovacím, dřív než je pozdě. Pokud chceme náš krásný sport stále zlepšovat, musíme k němu přistupovat jako k byznysu.

Podle mě je hodně lidí proti hře na dva vítězné sety zkrátka jen proto, že mají strach ze změn. Neříkám, že je tenhle formát nutně to nejlepší, vlastně jsem si ještě sám neutvořil jasný názor. Snažím se ale říct, že bychom se při posuzování měli vyhnout zbytečným emocím a zaměřit se na fakta a čísla, aby se debata stala co nejkonstruktivnější.

Není třeba dodávat, že my všichni chceme, aby squash zůstal stejně skvělým sportem, jakým je teď, ale musíme najít rovnováhu mezi tradicí a inovací. Musíme i nadále hledat způsoby, jak squash přiblížit divákům, aniž bychom jej přitom připravili o to, co jej dělá výjimečným.

Cameron Pilley:

Myslím, že na Canary Wharf to mělo docela úspěch. Ale bylo by zajímavé slyšet i názor diváků. Ti to celé sledovali přímo na místě a mohli v průběhu večera nasát atmosféru. Ze zápasů, které jsem viděl já sám, jsem nabyl dojmu, že je na hráče vyvíjen trochu jiný tlak než obvykle. Díky formátu s menším počtem setů se člověk před každým utkáním ptal sám sebe: „Nemůže dojít k nějakému překvapení?“

Úroveň hry mi připadala hodně vysoká, hlavně v semifinále a ve finále, což byly ty nejlepší zápasy. Jako by hráči měli i v pozdějších fázích turnaje dost sil, a díky tomu diváci viděli kvalitnější squash.

Byl bych rád, kdyby se tento formát zkoušel i na jiných podobně či stejně velkých turnajích. Těžko si vytvořit názor jen na základě jedné akce. Na druhou stranu, kdybychom to nevyzkoušeli nikdy, mohli bychom si leda tak říkat „co by, kdyby“.

Rozhodně si myslím, že je pro hru na dva vítězné sety na okruhu místo. Je to zase něco jiného a jako squashisti musíme neustále něco zkoušet a testovat, abychom zajistili, že se náš sport bude dále rozvíjet. Squash jako takový už se během let proměnil nespočetněkrát, protože chceme jít s dobou, posouvat se dál a přizpůsobovat se tak, jak je potřeba. Chtěl bych, aby se turnaje světové série i nadále hrály na tři vítězné, stejně jako tenisové grandslamy – jsou to nejvýznamnější akce a tak by to mělo i zůstat.

Nakonec ale vždy platí, že vyhraje ten lepší, ať už se hrají dva sety nebo třeba pět. I když se o Canary Wharf hodně mluví právě v souvislosti se změnou formátu, pořád je to tak, že se do čtvrtfinále dostalo všech osm nejvýše nasazených a do semifinále čtyři nejvýše nasazení. Zkrátka se jen musíte naplno soustředit už od první výměny.

překlad: Jiří Hron
zdroj: psaworldtour.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net