Turnaj šampionů je jednou z největších squashových akcí vůbec, a tak není divu, že poutá pozornost i těch nejrenomovanějších médií. V průběhu turnaje vydal server nytimes.com článek Davida Segala, v němž se autor zaměřil na osobnost, která sice stojí ve stínu svých mnohem slavnějších potomků, ale na důležitosti jí to vůbec neubírá…

foto: Hilary Swift pro The New York Times

Na profesionálních turnajích squashisti během devadesátisekundových přestávek mezi sety dostávají rady a tipy od lidí, na které spoléhají, ať už je to třeba trenér, jiný hráč či zkrátka někdo, kdo aktivně hrál na té nejvyšší úrovni.

Existují ovšem i výjimky. Současnému squashi vládne vytáhlý, čerstvě šestadvacetiletý Egypťan Mohamed Elshorbagy s přezdívkou Šelma z Alexandrie (Beast of Alexandria). Mezi jednotlivými sety si s ním přichází promluvit postarší žena s vážným výrazem ve tváři a hidžábem na hlavě. Je to Mohamedova matka Basma El Shorbagyová. Člověk, jenž squash nikdy nehrál.

Pro fanoušky tyto válečné porady matky se synem představují jeden z nejkouzelnějších turnajových výjevů. A většinou se mohou spolehnout, že o něj nebudou ochuzeni. Basma El Shorbagyová se naklání k synovi, který se potí na židli a snaží se zklidnit dech. Ona mu radí a gestikuluje, on pije a poslouchá.

„Mezi sety se se mnou mluví těžko,“ připustil Elshorbagy v rozhovoru minulý týden. „Ona mi ale rozumí lépe než kdokoli jiný na světě. Ví, jak mě motivovat. Dokáže říct přesně ta správná slova v tu správnou chvíli.“

Elshorbagyho ne tak tajná zbraň je pro ostatní hráče na okruhu zdrojem mírného pobavení. Angličan Daryl Selby, současná světová patnáctka, vzpomíná na to, jak se skupinka hráčů při jednom z Mohamedových zápasů začala smát, když viděli Basmu plísnit svého syna.

„Vyšel ven po prohraném setu, ona napochodovala rovnou k němu a bylo na ní vidět, že to nebude jen tak,“ popisuje Selby. „Představte si to, tomuhle člověku je pětadvacet, je nejlepší na světě a dostává kouř od svojí mámy a skoro to vypadá, že se rozbrečí. Ale ať už řekla cokoliv, fungovalo to, protože se vrátil na kurt a vyhrál.“

Basma El Shorbagyová se do této role pasovala před mnoha a mnoha lety. Když byla jednou s devítiletým Mohamedem ve squashovém klubu v Alexandrii, všiml si ho Gamal Awad, mistr Egypta z roku 1976. „Pověděl mi: ‚Z vašeho syna bude jednou nejlepší hráč na světě. Budu ho trénovat, zadarmo,‘ “ vybavuje si Basma při telefonickém rozhovoru z minulého týdne. „Přesvědčil mě. Musela jsem mu věřit.“

Při turnajích může na diváky Basma El Shorbagyová působit jako poměrně přísná a nekompromisní žena, částečně také proto, že se na ni kamery zaměřují ve chvílích, kde se její syn octne v problémech. Má v sobě ale určitou nevázanost, kterou byste u dámy neklidně se vrtící na tribunách nepředpokládali. Při otázce na to, co synovi radí mezi jednotlivými sety, se nejdříve jen zasměje. „To je tajemství!“ namítne.

Poté ale zvážní a vysvětlí, že jako stavební inženýrka si myslí, že každý problém se dá vyřešit, když jej člověk zkoumá dostatečně důkladně – squash nevyjímaje. Navíc se může chlubit rozsáhlými teoretickými znalostmi, jelikož strávila nespočet hodin posloucháním těch nejlepších světových trenérů, kteří jejímu synovi vštěpovali taktické rady. Jedním z nich je i šestinásobný vítěz British Open Jonah Barrington, jenž Mohameda trénoval v Millfieldu, elitní anglické internátní škole, kde Mohamed mohl studovat díky stipendiu.

Po Mohamedově prvním roce ve škole si Basma s manželem, také inženýrem, řekli, že jejich syn by se možná s novou kulturou sžil lépe, kdyby se přestěhovala do Anglie a v blízkosti Millfieldu si najala dům. To se také stalo, Mohamed začal bydlet u ní a ze školy internátní se pro něj stala škola, kam pouze docházel. Basma také navštěvovala jeho tréninky a sama vstřebala Barringtonovy postupy.

„Když jsem studoval, rodiče se vídali jen dva měsíce v roce,“ říká Mohamed. „Nebylo to pro ně jednoduché. Hodně toho pro mě obětovali.“ Během Mohamedových juniorských let se matčiny instrukce často točily kolem koncentrace. Postupem času přidala i taktické rady – zvyš tempo, používej víc lobů, hraj mu víc do bekhendu –, ale její největší přínos spočívá podle všeho v tom, že dokáže synovi pomoci i po psychické stránce a je schopná vnímat celkový obraz hry.

„Dám vám příklad,“ spustí Mohamed a mluví při tom skoro tak rychle, jako se pohybuje na kurtu. „V dubnu jsem hrál finále v El Gouně proti Gregorymu Gaultierovi, tehdy světové dvojce, a prohrával jsem už 0:2 na sety. Když ke mně přišla máma, říkal jsem jí: ‚Asi to nezvládnu, jsem strašně pod tlakem a mám těžké nohy.‘ A ona mi jen řekla: ‚Nepřemýšlej o vítězství nebo o prohře. Po každé výměně se prostě jenom soustřeď na tu další. Když něco nezměníš, budeš toho litovat. A to přece nechceš. Tak bojuj.‘ “ Elshorbagy získal následující tři sety a trofej pro vítěze turnaje.

Kromě občasných psychických výpadků se ale na Mohamedově hře příliš chyb najít nedá. Je rychlý a díky svým stopětaosmdesáti centimetrům dosáhne skoro všude. Forhendy dokáže zahrát takovou silou, že míček při nich vydává zvuk, jako kdyby prosil o milost. Komentátor SquashTV Joey Barrington o Elshorbagym tvrdí, že je to jeden z mála squashistů, kteří soupeře zvládnou „ubít“ hrubou silou. Nicméně když potřebuje zahrát krátký úder, umí míček trefit až s nečekaným citem.

Mladšího Mohamedova bratra Marwana koučuje Basma El Shorbagyová se stejnou energií. Nepříjemné ovšem je, když dojde na vzájemné střetnutí obou Egypťanů, což už se stalo několikrát a vždy se radoval starší ze sourozenců. Pro Basmu, která prožívá zápasy svých synů proti jakýmkoli soupeřům, představují tato bratrovražedná utkání čirou agónii, jak sama říká.

„Vážně si neumíte ani představit, jak se při tom cítím,“ svěřuje se. „Mohamed je první na žebříčku, nemůžu nikomu přát, aby ho porazil. Ale zároveň bych na té první příčce chtěla vidět i Marwana.“ Ke vzájemnému měření sil došlo i na letošním Turnaji šampionů ve čtvrtfinále, kde musel Marwan skousnout další porážku.

Vztah Mohameda a jeho matky ilustruje i to, jak světová jednička přistupuje ke svým squashovým plánům. V prosinci, po druhé prohře s Karimem Abdelem Gawadem, se Mohamed vrátil trénovat do Bristolu a nezavolal nikomu jinému než právě Basmě. „Řekl jsem jí: ‚Musíš přiletět do Anglie. Máme měsíc, abychom se připravili na druhou půlku sezony. Vůbec se mi nelíbilo, co se dělo v té první. Sám to nedokážu. Musíme to zvládnout jako tým.‘ A za pár dní nasedla na letadlo a dorazila za mnou.“

překlad: Jiří Hron
zdroj: nytimes.com