Sezóna 2019/2020 byla pro Australanku Donnu Lobban velmi úspěšná, neboť se po vážném zranění kolene dokázala vrátit do světové pětadvacítky.

Po U.S. Open 2018 se na světové túře neobjevila dlouhých 11 měsíců, prvním turnajem po jejím návratu byl turnaj China Open v září 2019.

Přiznala, že bylo těžké sledovat, jak se postupně propadá žebříčkem v době, kdy nemohla hrát, ale tento fakt ji také motivoval k ještě většímu nasazení, když se konečně vrátila na kurty.

foto: psaworldtour.cz

„Před mým zraněním kolene v listopadu 2018 mi patřila 17. příčka světového žebříčku, zranění mi ale zabránilo odehrát zbytek sezóny 2018/2019“, vysvětluje Lobban.

„Je těžké a frustrující sledovat váš propad žebříčkem, když nesmíte hrát a nemůžete s tím nic udělat. Těžce jsem se připravovala, abych byla zase schopná hrát na vysoké úrovni, takže je opravdu odměňující znovu vidět postup na žebříčku tím správným směrem.“

Donny nejlepším umístěním na světovém žebříčku bylo 13. místo, na které se dostala v květnu 2011. Na této pozici se udržela pět měsíců a ráda by se tam znovu vrátila.

Když se tato 33-letá hráčka vrátila na kurty po vynucené dlouhé pauze, rozvrhla si své cíle na cestě žebříčkem postupně a tento plán jí vyšel.

„Když jsem se v září 2019 vrátila na okruh, mým cílem bylo zkusit se dostat do světové čtyřicet osmičky, abych měla jistotu dostat se na Platinum turnaje,“ říká Donna.

„Poté byla dalším mezníkem top třicet dvojka, která by zajistila nasazení na těchto turnajích. Nyní je mým cílem znovu top šestnáctka, abych měla na těchto turnajích volné první kolo! Ráda bych jednou pronikla do světové top desítky a stále jsem od tohoto snu neupustila!“

Před přerušením okruhu kvůli pandemii se této Australance podařilo dostat se do šestnáctky na prestižním turnaji Windy City Open v Chicagu, poprvé od jejího návratu. Hrála dobře v obou úvodních zápasech, v prvním vyřadila domácí favoritku Olivii Fiechter a poté si poradila se světovou dvanáctkou Joshnou Chinappou, což byl také jeden z nějvětších skalpů toho týdne.

„V Chicagu to pro mě byl skvělý týden, měla jsem velkou radost, že jsem se zase probojovala do šestnáctky velkého turnaje. Zvládla jsem potencionálně nebezpečný zápas s Olivií, ale hlavně jsem spokojená se svým výkonem v druhém kole proti Joshně. Myslím, že je to možná můj nejlepší výkon celé sezóny,“ přiznala.

„Hrála jsem s ní tuto sezónu ve stejném kole na US open, prohrála jsem 11:9 v pátém setu a jedná se o jednu z nejtěžších proher, které jsem kdy měla. V pátém setu jsem vedla 9:7 a měla jsem pocit, že mi byl zápas sebrán z rukou. Byl to dobrý pocit zjistit, že jsem byla schopná se v některých oblastech mé hry zlepšit a dokázala jsem v Chicagu tu prohru proměnit ve výhru.“

Jen pár týdnů před cestou do Chicaga se Donně podařilo vyhrát svůj první turnaj po dvou letech, čímž potvrdila svůj velký návrat ze zranění, když získala titul na Edinburgh Sports Club Open, a ne zrovna lehce. Poradila si se třemi ze čtyřech nejvýše nasazených hráček, ve čtvrtfinále a semifinále zápasy otočila z 0:2 na sety a ve finále se vracela z nepříznivého stavu 1:2 na sety, aby se nakonec radovala z titulu na tomto turnaji s dotací 20 tisíc dolarů.

foto: psaworldtour.com

„Mám pocit, že se má forma v průběhu sezóny zlepšovala a v některých zápasech se mi zdálo, že jsem hrála ten nejlepší squash mé kariéry,“ řekla Australanka.

„Hodně jsem během mého zotavování dřela na různých aspektech mé hry a myslím, že jsem se v určitém ohledu vrátila silnější než předtím.“

„Z výhry v Edinburghu jsem měla ohromnou radost z několika důvodů. Byl to můj první titul po zranění, bylo skvělé u sebe celý týden mít mého manžela Grega (Lobban, 22. hráč světa), byl to skvělý turnaj a bylo úžasné mít v publiku hodně kamarádů, kteří mi fandili, neboť Edinburghu býval mou tréninkovou základnou.“

Dalším důvodem bylo, že se mi podařilo vyhrát tři napínavé pětiseťáky v řadě díky čemuž byl titul ještě více odměňující.“

Donna i Greg patří mezi nejlepších 25 hráčů a hráček světa, ale Donna tvrdí, že mezi nimi není žádná rivalita, naopak se oba podporují, pokud se ale nejedná o hru Uno, samozřejmě!

„Není mezi námi žádná rivalita. Sledovat, jak se mu daří, je ten nejlepší pocit. Je to ještě lepší pocit než když sama vyhrávám! Mimo squash je ale rivalita na denním pořádku, neboť jsme oba velice soutěživí, i hra Uno může být vypjatá (ale jen když prohrává Greg)!“ říká Donna.

„Co se týče naší podpory, je dobré vědět, že máme jeden druhého, když se jednomu z nás nedaří a potřebuje povzbudit. Vzpomínám si, jak jsem po čtvrtém setu jednoho z mých pětiseťáků v Edinburghu vyšla z kurtu a řekla Gregovi, že si myslím, že už mi nic, čím bych mohla vyhrát, nezbylo. On se na mě jen podíval a řekl: „Ale zbylo, vrať se na kurt a pokračuj. Ještě není konec.“ Přesně to jsem potřebovala slyšet!“

překlad: Anna Serme
zdroj: psaworldtour.com