Kontakt rakety a míčku je ústřední bod základního squashového švihu. Jeho kvalita je určující pro přesnost, ale i razanci úderu. Klíčový je úhel, pod kterým raketa míček zasáhne a načasování (timing).
Úhel rakety při kontaktu rakety a míčku
1) Otevřený – míček je zasažen zespodu, poletí nahoru (nebo s využitím spodní rotace i jinými směry)
2) Plochý – míček je zasažen na plocho, poletí vodorovně
3) Zavřený – míček je zasažen seshora, poletí dolů
Naprostá většina úderů je zasahována s otevřenou raketou – často se využívá spodní rotace („under cut“), jejímž cílem je nižší odskok míčku, který je obtížnější pro soupeře. „Under cut“ také umožňuje zasahovat míček seshora dolů otevřenou hlavou rakety. Tento způsob minimalizuje chybovost – typicky zasahování lišty na čelní stěně (TINU). Spodní rotace ale bere míčku rychlost. Pokud chcete předat míčku maximum energie, volte úder „na plocho“. Zavřenou raketou trefujeme míčky jen výjimečně, i když se snížením tinu (lišty na čelní stěně) u profesionálů se tento způsob začíná využívat stále častěji.
Timing = načasování kontaktu rakety a míčku
Odskok míčku od podlahy připomíná horní polovinu ciferníku hodin.
1) Brzy po odskoku (v 11 hodin) – míček je trefován na vzestupu odskoku (úder má největší razanci).
2) Na čas (ve 12 hodin) – míček je trefován v nejvyšším bodě odskoku (úder bývá velmi přesný, ale čitelný).
3) Později (ve 13-14 hodin) – míček je trefován až v momentu, kdy opět padá k zemi (úder bývá obtížně čitelný pro soupeře, ale je zde citelná ztráta razance).
Timing lze také využít pro odlišné směry/typy úderů při jednom postavení
1) brzy - vepředu (KROS)
2) akorát – v ose před špičkou vedoucí nohy (DRIVE)
3) později – za sebou (BOAST)
Co ovlivňuje úhel rakety?
1) grip = držení rakety
2) výška nápřahu
3) vedení úderu = švihová fáze
Rozdíly FH a BH:
U forhendu je kontakt míčku a rakety v ose se špičkou vedoucí nohy. U bekhendu je vzhledem k držení rakety nutno trefovat míček ještě více před špičkou (ne v ose). To pochopitelně platí v případě základních úderů trefovaných „na čas ve 12 hodin“. Různí hráči preferují různá držení rakety, a tak načasování kontaktu může být odlišné.
Cvičení:
V základním výcviku (obzvláště u dětí) doporučuji výuku „na čas ve 12“ dle výše uvedených pokynů. Pokud to hráč zvládne, pokračujeme s výukou hry „brzy“ (v 11 hodin) a na konec se „zpožděním“ (ve 14 hodin). Trénink je nutno zahájit sólo cvičením jednoduchých úderů o čelní stěnu – trenér sleduje okamžik a místo kontaktu vzhledem k postavení těla a také úhel rakety při zásahu. Dále se zapojují cvičení ve dvojicích se zaměřením na timing, později využití timingu pro změny směru úderů (překvapení soupeře) v tzv. podmíněných hrách (conditioned games).
Autor textu: Jan Roll, www.janroll.cz