Juniorská mistryně světa není překvapená úspěchem na PSA, za kterým stojí její tvrdá práce.

Po pěti pokusech a třech finálových účastech, kdy dvakrát hrála druhé housle, se Hania El Hammamy konečně může chlubit titulem juniorské mistryně světa.

Tato devatenáctiletá hráčka působila velmi soustředěně a dominantně v průběhu posledního juniorského mistrovství světa. Při své cestě za titulem ztratila pouze jeden set v semifinále proti své krajance Faridě Mohamed a poté také dovedla egyptský tým k devátému týmovému titulu juniorských mistryň světa.

Jako patnáctá hráčka světa se neztrácí ani na seniorské túře, kde se drží ve světové top 50 od roku 2016 a kde je také jedinou hráčkou v top 25, která se narodila ve 21. století. Tento rok se jí také podařilo vyhrát dva PSA tituly a jak na Edinburgh Sports Club Open, tak na PSA Challenger 30 Bahl and Gaynor Cincinnati Cupu (její zatím největší titul v kariéře) ve finále porazila nasazenou jedničku turnaje. Haniu se nám podařilo odchytit na krátký rozhovor během Juniorského mistrovství světa v Kuala Lumpur.

K výhře juniorského titulu mistryně světa jsi potřebovala pět účastí a tři finále. Pověz nám, jak se teď cítíš, když jsi na titul konečně dosáhla.

Je skvělé, že se mi podařilo ukončit mou juniorskou kariéru titulem mistryně světa, po kterém jsem vždycky toužila. Nějakou dobu mi to trvalo, ale nikdy není pozdě. V každém finále jsem se něco naučila.

Jak důležitý je pro tebe tento titul?

Od mala jsem sledovala Raneem El Welily a Nour El Sherbini hrát a chtěla jsem být jako ony. Když se dívám na jejich juniorskou kariéru, obě vyhrály hodně turnajů, jako je tenhle. Navíc jej vyhrály několikrát, takže jsem ráda, že se mi to podařilo alespoň jednou.

foto: squashmad.com

Ve finále jsi porazila svou dobrou kamarádku Janu Shihu. Můžeš popsat, jaké to bylo?

Hrály jsme proti sobě mnohokrát, naposledy na British Junior Open. Ale tentokrát to bylo úplně jiné, přece jen to bylo finále mistrovství světa. Nechtěla jsem prohrát, ale zároveň je mou dobrou kamarádkou a přála jsem si, aby byl náš poslední juniorský zápas dobrý. Nicméně jsem moc ráda, že se mi ho podařilo vyhrát.

I přesto, že se ti dlouho nedařilo tento titul vyhrát, jsi velmi úspěšná na PSA, kde ti patří 15. místo na světě. Je to něco, co předčilo tvá očekávání?

Ani ne. Velmi tvrdě trénuji a věřím, že mě tato dřina dostane co nejblíže ke špičce. Do tohoto turnaje jsem nastupovala jako světová patnáctka a to mi také dodalo sebevědomí.

Po tomto turnaji už budeš hrát jen v seniorské kategorii. Bude ti něco z juniorského squashe chybět?

Na juniorských turnajích je větší legrace. Budou mi chybět týmové akce, i když vím, že v dospělé kategorii mají týmové turnaje, ale myslím, že to bude jiné. Také se mnou budou méně jezdit rodiče.

Jaké jsou podle tebe největší rozdíly mezi juniorským a seniorským squashem?

Zaprvé, už nebudu muset nosit ochranné brýle! Na seniorských turnajích jsou určitě delší výměny, které jsou také fyzicky náročnější, a to mám ráda. Baví mě běhat a bojovat o každý míč. V juniorech se to stává méně.

Máš na PSA túře nějaký oblíbený turnaj?

Určitě Pyramidy v Egyptě. Ještě jsem nehrála na tom skleněném kurtu, ale myslím, že atmosféra a to místo jsou prostě perfektní. Doufám, že na něm budu letos hrát. Dalším mým oblíbeným turnajem je Tournament of Champions v New Yorku, kde se hraje na nádraží Grand Central.

Máš pocit, že jsi v dospívání musela něco obětovat jakožto profesionální squashistka?

Rozhodně jsem chyběla na spoustě večírků mých kamarádů. Ale zvykla jsem si na to a tolik mi to nevadí. Abych se dostala tam, kde teď jsem, musela jsem něco obětovat. Snažím se to kamarádům vynahrazovat o víkendech.

Jaké to bylo chodit do školy a zároveň hrát na profesionální túře?

Ze začátku to bylo složité, škole se nelíbilo, že jsem tolik chyběla. Musela jsem před turnaji žádat o svolení, ale po nějakém čase si na to zvykli.

Squash bokem, jaké máš jiné koníčky?

Moc ráda cestuji. V Egyptě mě baví chodit na pláže. Také ráda chodím do kina s kamarády a rodinou.

V Egyptě je mnoho dobrých hráček. Ke které vzhlížíš nejvíc?

Raneem El Welily. Je to ta nejmilejší hráčka na túře, navíc hraje úžasně. Je velmi talentovaná a opravdová bojovnice. Je také mou velmi dobrou kamarádkou.

foto: squashmad.com

Kdybys nebyla squashistkou, čím si myslíš, že by ses živila nebo co bys studovala?

Vůbec nevím, protože jsem ve squashi už tak dlouhou dobu. Ale asi bych šla na vysokou školu studovat práva. Ráda se hádám!

Nyní máš dokončenou střední školu, budeš pokračovat ve studiích?

Budu studovat na Universitě v Káhiře. Jelikož budu pokračovat s hraním, budu studovat něco lehkého jako podnikání, určitě ne práva.

Mimo squash – existuje nějaký jiný sport, který máš ráda nebo jej ráda hraješ?

Tenis! Mimo sezónu jej občas hraju, i když vím, že se to moc nedoporučuje. Moc ráda se ale dívám na zápasy, hlavně na Rogera Federera.

A nakonec, kdo si myslíš, že je lepším hráčem: Mohamed El Shorbagy nebo Ramy Ashour?

Na tuto otázku rozhodně neodpovím! Věřím ale, že tvrdá práce vítězí nad talentem.

text: Alex Wan
překlad: Anna Serme
zdroj: squashmad.com