Dnes Vám představíme inovativní metodu, díky které se dá efektivněji trénovat, předcházet zraněním, mírnit bolesti nebo se po zranění rychleji dostat do kondice. Tato metoda staví do popředí neuronální řízení pohybu, dvěma slovy - náš mozek (centrální nervový systém – CNS).

Vznik
Zakladatel metody Dr. Eric Cobb (humanbiolog, chiropraktik a trenér) započal s vývojem svého vzdělávacího systému pro trenéry a terapeuty Z-Health Performance Education System, který se zakládá na nejnovějších poznatcích neurologie a neurověd, začátkem roku 2000 v USA. Jeho cílem bylo a je integrovat systémy řídící pohyb do klasického tréninku sportovců, který je v současné době velmi biomechanicky orientovaný. Díky jeho výzkumné činnosti a spolupráci s předními výzkumnými centry jsou účastníci jeho kurzů a žáci vždy informováni o nejnovějším vývoji v oblasti neurověd.

V Evropě a německy hovořících zemích se pro tento způsob tréninku ujal pojem Neuroathletiktraining - NAT (anglicky Neuro Athletic Training). Jde o vytvoření nového slovního spojení, které prosadil jeden z prvních žaků Dr. Cobba z Nĕmecka, Lars Lienhard (MA. Sportovních věd). V Německu prorazil ‚Neuro Athletic‘ na veřejnost díky úspěchům Larse Lienharda ve vrcholovém sportu. Od roku 2010 prosazuje konsequentní „neuro-transfer“ v tréninku a je proto v mediích označován jako jeho průkopník. Lars je uznávaným odborníkem v Evropě a nejpozději od mistrovství světa ve fotbale FIFA 2014, kde působil jako první externí Neuro-Athletic-expert v historii DFB a 2016 jako poradce Olympijského týmu lehké atletiky, se Neuro Athletic-trenink stal známým i za hranicemi Německa.

O co tedy jde a proč by měli squashisté o tomto způsobu tréninku vědět?
Mozek (CNS) řídí v našem těle úplně vše. Je tudíž i řídící centrálou našeho pohybu. Hlavními komponenty řízení pohybu jsou vizuální (oči), vestibulární (rovnováha) a proprioceptivní systém (informace z periferie, našich svalů, vazů atd.) a oblasti a systémy v mozku, které tyto informace analyzuji, interpretují a integrují.

To vše je známá vĕc, důležité je ale vĕdĕt, jak a proč tyto systémy pracují. Hlavním úkolem našeho mozku je udržet nás při životě. Proto tyto systémy neustále pozorují a hlídají naše okolí i naše tělo. Informace z našeho okolí i těla probíhají v mozku v podstatě „filtrem“, jehož úkolem je překontrolovat, zda je naše současná i zamýšlená činnost bezpečná. Hlásí-li jen jeden z těchto systémů realné (zranění) nebo možné nebezpečí (náhlé přetížení → např. prudký dopad míčku na raketu v nezpevněném zápěstí nebo omezení pohybu → např. příliš pevnou obuví atd.), reaguje náš mozek (CNS) okamžitě tzv. „obranným mechanismem“. Mozek (CNS) vlastnĕ „chrání“ struktury (klouby, vazy atd.), které jsou dle vyhodnocených informací v nebezpečí, před možným poškozením tím, že je autonomně (aniž bychom si toho byly vědomi!) šetří. K jeho obranným mechanismům patří mj. snížení síly v postižené oblasti, omezení rozsahu pohybu, ale i bolest (která zde působí jako varovný signál, který nás donutí ke zmĕnĕ zatížení – bolí mĕ koleno, ergo snížím zátĕž).

Tyto „šetřené“ oblasti (klouby, svaly, ale i za ně zodpovědné systémy v mozku) pak „nepracují naplno“, okolní klouby a svalstvo (ale i oblasti v CNS) přebírají více práce a vznikají tzv. kompenzační pohybové vzory a struktury. Projevem a důsledkem je pak snížení výkonu, přepětí ve svalech “ztuhlé svaly“, záněty. Symptomatika může vést až k chronickým bolestem a opotřebení (např. artroze kloubní).

A zde se dostáváme ke klíčovému momentu!
Nejde o to, zda je sportovec slabý nebo nepohyblivý, ale o to proč tomu tak je. To v důsledku znamená, že posilování a protahování nepřinesou optimální výsledky, neboť posilováním a strečinkem se nezmění „software“ pohybu, neodstraní se obranný mechanismus. Zlepšíme-li naopak kvalitu informací ze smyslových orgánů (oči, rovnováha, propriocepce) a z individuálních, pohyb řídících systémů a oblasti v mozku, stane se naše okolí opět „předvídatelným“ a obranný mechanismus tím “zrušíme“ a v podstatě “přepíšeme“ software pohybu. Sportovec pak opět může naplno využívat svůj celý přirozený potenciál.

Vzhledem k tomu, že je centrální nervový systém nejrychleji reagující systém v těle, dochází k optimalizaci pohybu, redukci bolesti i vzestupu výkonu sportovce velmi rychle. Výsledky jsou okamžitě měřitelné, viditelné a vnímatelné.

A jak to vypadá v praxi
Každý Neuro Athletic trénink (NAT) začíná detailní anamnézou a intenzivním otestováním nervového systému. NAT je proto velmi individuální (jak říká Lars Lienhard „jako otisk prstů našich sportovců“). Různé sportovní disciplíny mají různé požadavky na neuronální systém sportovce. Je tedy třeba otestovat, zda je neuronální systém sportovce vůbec schopen kladené požadavky splnit.

Závěrem
Kdo se chcete dozvědět více o práci Neuro Athletic trenerů a máte zájem si přečíst aktuální články k tomuto tématu, podívejte na stránku Neuro Athletic Training. Jde o informačně - vzdělávací blog nejlepších Neuro Athletic trenérů v Německu. Kdo potřebujete informace v češtině, obraťte se přímo na autorku tohoto textu na Romanu Kučerovou - info@bewegung-mitgehirn.de.

Užijte si čtení a hodně zdaru při přemyšlení a případném přehodnocení dosavadního způsobu trénování! 

text a obrázky: Romana Kučerováhttp://www.bewegung-mit-gehirn.de/ch/index.html
zdroje: wikipedia, netzathleten.de