Mohamed Elshorbagy, nadějný třiadvacetiletý hráč, který se narodil v egyptské Alexandrii, je momentálně podle žebříčku PSA čtvrtým mužem planety. Ve světové špičce patří mezi ty nejmladší. I přes náročné studium vysoké školy v Bristolu dokáže dát squashi vše. Trénuje již od svých osmi let a neustále se ze squashové hry těší. Jednou by se rád podíval do Prahy.

Studuješ na University of West England. Čím přesně se tam zabýváš a jak dokážeš skloubit squash s učením?

Na univerzitě v Anglii studuji podnikání a byznys. Tento rok budu psát dizertační práci. Samozřejmě, je těžké studovat a hrát squash na profesionální úrovni, ale jsem ten typ člověka, který nemůže dělat jen jednu věc. Věřím, že mi škola ve squashi mentálně pomáhá.

Tvůj bratr Marwan také hraje squash a studuje stejnou univerzitu jako ty. Máte spolu dobrý vztah?

S bratrem jsme si velice blízcí. Celý život jsme žili spolu a také dohromady trénujeme. Myslím, že můžeme být šťastní, že máme jeden druhého, že můžeme společně přemýšlet o taktice a zlepšit tak naši hru.

Jaký je rozdíl mezi squashem v Anglii a Egyptě?

Každá země má svůj styl hry, a když jsem se přestěhoval do Anglie, začal jsem ten rozdíl mezi Anglií a Egyptem silně vnímat. Nejvíce se země liší v pohledu na rodiče. V Egyptě si v mládí nemůžete rozhodovat o tom, co chcete dělat. Rodiče vás vedou téměř celou dobu a určují, co je podle nich pro vás nejlepší až do té doby, než dospějete. V Anglii junioři mají svobodu daleko dříve a právě proto nezačínají se seriózními tréninky tak brzy, jak by měli. Ztrácejí drahocenný čas jinými věcmi.

foto: Mick Anders

Kdy jsi začal se squashem?

Začal jsem, když mi bylo osm let v jednom lokálním klubu v Alexandrii, který se jmenoval Smouha Club. Byl jsem jenom dítě, které bylo uchváceno hráči, jež se honí za malým černým míčkem na kurtě, a nemohl jsem ze začátku pochopit, proč to dělají. Nakonec jsem ale přišel na to, že celý můj život je vlastně o tom, honit se za malým černým míčkem.

Navštívil jsi někdy Českou republiku?

V České republice jsem bohužel nikdy nebyl, ale když jsem ve Velké Británii navštěvoval Millfield School (pozn. autorky: škola pro mládež od 13 do 18 let se změřením na sport), tak jsem tam potkal Petra Martina, který byl jedním z nejlepších evropských juniorů a vždy mi vyprávěl o kráse českých žen. Kdykoli, když Petr mluvil o České republice, vždy to bylo na podobné téma. Věřím ale, že máte i spoustu jiných fantastických věcí.

V současné době jsi čtvrtým mužem světového žebříčku PSA. Co plánuješ udělat pro to, abys dobyl to první?

Už to, že jsem čtvrtý, je pro mě velký úspěch. Jonah Barrington (pozn. autorky: Mohamedův trenér) mi ale stále říká: „Pamatuj si, že být čtvrtý není dostatečně dobré“...Vím, že musím ještě tvrdě pracovat, více, než doteď a poskočit na třetí a druhé místo a později snad i na to první.

Jaký turnaj máš nejraději?

Mým nejoblíbenějším turnajem je Mexico Open. Opravdu mám moc rád toto místo a lidi tam, protože vědí, jak si pořádně užít života a party. Petr Martin ale říká, že užívat si umí nejlépe lidé v České republice, tak doufám, že se mi jednou podaří tam podívat.

foto: Mick Anders

Pokud bys nebyl squashistou, kým bys chtěl být?

Určitě tenistou. Jsem velkým fanouškem Rogera Federera.

Dá se squashem vydělat hodně peněz? Za co je nejčastěji utrácíš?

Ani náhodou nedá. Squash není tím pravým sportem, kterým by mohl člověk zbohatnout. A právě proto ukazuje, jak moc musí hráče bavit. Squashisté na světové úrovni tento sport milují a vychutnávají si to, co dělají. Hodně peněz utrácím za nakupování a sushi :-).

Pozvala tě někdy nějaká fanynka na rande?

Ano, bylo jich pár, ale raději si to nechám pro sebe :-).

autorka: Petra Fabiánová