Nick Matthew, současná světová dvojka a bývalá světová jednička (post nejlepšího squashisty světa Nick držel celkem 16 měsíců), patří k nejvýraznějším postavám současné squashové scény. Ve svých 32 letech je pověstný vynikající fyzičkou. Patří k hráčům, kteří pomáhají popularizovat squash po celém světě, včetně podpory kandidatury na Olympiádu v roce 2020. Nickovi jsme v září 2012 při Mistrovství Evropy klubů položili po dohraném finálovém zápase pár otázek, které dnes zveřejňujeme. Děkujeme za profesionální přístup a ochotu odpovídat na otázky i přes velkou únavu po dvou velmi těžkých zápasech.

Jak se cítíte ihned po zisku zlaté medaile? (pozn. redakce-zisk titulu na ME klubů v září 2012 v Praze)

Rád bych v tento okamžik složil hold Michaelu Zehemu – manažeru týmu ROWE Motoroil. Věnuje týmu spoustu času již několik let. Squash je jeho celoživotní vášní. Tento tým vypiplal především on. Jinak, je to trochu zvláštní pocit, dvakrát jsem dnes prohrál a přesto se můj tým stal evropským šampionem. Mně osobně se příliš nedařilo, celý tým však hrál výtečně a za to jsem opravdu moc rád. Hrajeme spolu již několik let, nejsme žádný tým „žoldáků“ poskládaný na poslední chvíli, jak tomu někdy bývá. Je to takový domácký tým.

Jak byste popsal svůj dnešní zápas s Jamesem Willstropem?

No, byla pro mně zajímavá zkušenost hrát tak brzy ráno :-). Zápas začínal v 9:00, hráli jsme 100 minut. Nestává se často, abych v rámci jednoho dne hrál se světovou jedničkou i trojkou (pozn. redakce : James Willstrop, Greg Gautier). Je to pro mne výborná příprava na nadcházející sezónu. Sezóna začíná již za dva týdny, co více si před ostrým začátkem přát?

Kdy se vrátíte na post světové jedničky?

Být světovou jedničkou pro mě není nejvyšší metou, světovou jedničkou jsem již byl. Pokud se to podaří znovu, budu určitě rád, ale vždy se soustředím jen na nejbližší zápas. Příliš vzhlížet ke světovému žebříčku se nevyplácí. Je mi 32 let, nejdůležitější je, aby mne squash bavil. Dokud se budu squashem bavit, uvidíme, kam až se mohu dostat.

Jste pověstný svou výbornou fyzičkou, můžete přiblížit váš trénink?

Jsem profesionál od 18 let, mám natrénovanou přes 30 000 hodin. V 32 letech již cítím, že nejsem tak rychlý, jako jsem býval, ale přesto mám pocit, že se stále zlepšuji. Už teď se těším na bitvy s Jamesem Willstropem, Gregem Gautierem, Ramy Ashourem a Amr Shabanou.

Na kurtu působíte velmi soustředěným dojmem. Jak se připravujete mentálně?

Squash je velmi emocionální sport. Se svým protivníkem sdílíte stejný herní prostor. Současně musíte do hry vložit určitou dávku agrese, ve stejném okamžiku musíte být schopni udržet chladnou hlavu. Vyvážit obě dvě stránky je velmi obtížné. Myslím, že nejlepší výkony jsme schopni podat právě, když se podaří vyvážit obě dvě tyto stránky. Někdy je člověk unavený, někdy je frustrován a přesto musíte najít správný balanc mezi agresivitou a rozvahou.

Mátě nějaké rituály před zápasem?

V rámci předzápasové přípravy je potřeba se rozcvičit nejenom fyzicky, ale také psychicky. Squash je jako šachy, v rychlosti 1000 mil za hodinu musíte mít čistou mysl, abyste mohli bojovat opravdu naplno.

James Willstrop napsal knihu "Shot and Ghost", plánujete podobnou vlastní tvorbu?

Ano, uvažuji o tom také, rád bych knihu připravil v roce 2013. Doufám, že to bude zajímavé pro sportovní fanoušky.

Jaký je váš nejoblíběnější turnaj?

Asi Tournament of Champions z New Yorku, je tam vždy výborná atmosféra, zápasy bývají vyprodané.

Jaké máte další squashové ambice? Existuje ještě něco, čeho jste dosud nedosáhl?

Právě jsem poprvé ve své kariéře vyhrál Evropské Mistorvství klubů. Rád bych znovu vyhrál některý z velkých turnajů, například se mi dosud nikdy nepodařilo zvítězit v Hong Kongu ... Uvědomuji si svůj věk, podaří-li se mi vyhrát ještě 2 nebo 3 velké turnaje, budu opravdu šťastný.

Jaký je Váš názor na existenci dvou squashových organizací PSA a PST?

Je to situace běžná i v jiných sportech, např v golfu také existuje evropská a americká tour. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se squash sjednotil a pracovali jsme společně na propagaci squashe. Momentálně se nezdá, že by se cesty PSA a PST mohly v krátké době znovu spojit.

Také vás uvidíme po vzoru Davida Palmera nebo Waela El Hinfdiho v sérii PST?

Myslím, že ne, od svého mládí hraji pro PSA. Pozici světové jedničky i uznání ve světě squashe jsem dosáhl v rámci okruhu PSA. Myslím, že by ode mne bylo fér vrátit to PSA, poskytnout vzor mladým sportovcům.

Jak vnímáte šance squashe dostat se na olympiádu v roce 2020?

Rok 2020 znamená pro squash velikou šanci, vidím kolem sebe obrovské úsilí mnoha lidí s jediným cílem - podpořit squash v kandidatuře na olympiádu. Teď při olympiádě v Londýně jsem měl možnost společně s přáteli shlédnout několik disciplín. Bylo velice zajímavé sledovat dění na olympiádě a současně velmi skličující sledovat zápolení v nejrůznějších sportovních odvětvích při vědomí, že squash mezi ně nepatří. Sám jsem ambasadorem iniciativy „Back the bid“. Pro mne samotného bude v roce 2020 příliš pozdě, ale pro squash jako takový je to velmi důležitý milník.

Měl jste v rámci londýnské olympiády možnost navštívit nějaké závody?

Ano, byl jsem se podívat na několika závodech, viděl jsem atletiku, jiné raketové sporty ... Jeden z přátel získal právě zlatou medaili, viděl jsem pěkné zápasy v badmintonu, ale jak jsem již zmínil, pořád vás to nutí myslet na to, že squash na olympiádě není ...

Děkujeme za poskytnutý rozhovor a přejeme hodně dalších squashových úspěchů.