Přibližně před rokem, v září 2012, byl na Strahově odstartován zajímavý projekt, který si klade za cíl zvednout úroveň českého squashe pomocí zajištění kvalitního tréninku. Požádali jsme Tomáše Cvikla, autora tohoto nápadu, aby nám vysvětlil, o co se v projektu “Shaun Moxham“ jedná (pozn. redakce: Shaun Moxham je na poli squashové scény slavné jméno, znám je především jako trenér bývalé světové jedničky Australana Davida Palmera).

Tomáši, co je cílem angažmá Shauna Moxhama? Jak je projekt organizován, jak dlouho poběží a kdo se ho účastní?

To je spousta otázek, pokusím se na ně postupně odpovědět. Samozřejmě chceme, aby tento projekt trval co nejdéle. Už proto, že si myslím, že je to něco, co tu mělo existovat již před deseti lety. Pracujeme na tom proto, že je to prostě potřeba. Osobně jsem přesvědčen, že prostředky se mají utratit primárně za kvalitní přípravu a ne nejdříve za výjezdy juniorů za hranice. Teprve tehdy, když je hráč kvalitně připraven, má smysl, zejména pro hráče samotného, vyrážet do zahraničí a vyhodnotit tak, byla-li investice do přípravy efektivní.

Myslím, že úroveň českého squashe je velmi vysoká. Pamatuji dobu v letech 1993, 1994, kdy jsme vyjížděli do zahraničí na turnaje a většinou jsme prohrávali v prvním kole. Další generace, kam můžeme zařadit Jana Koukala a třeba i další jména jako Jan Roll či Jan Kubíček, už dokázali na konci své juniorské kariéry uhrát dvě až tři kola na zahraničních turnajích. A vývoj se nezastavil a čeští junioři jsou stále lepší. Ovšem skutečně systematická příprava – ve smyslu existence samotného systému - zde neexistuje. Není nastavena skutečná metodika pro rozvoj hráčů. Vím, že to není lehká věc, ale toto mi prostě ze strany ČASQ alespoň nějakým způsobem chybí. Nemluvím jenom o samotné výchově hráčů, řeč je i o rozvoji trenérů. ČASQ se sice výchově trenérů věnuje, ovšem opět v tom postrádám systematičnost a kontinuitu.

A tím se dostávám k motivu projektu. Česká republika s deseti milióny obyvatel disponuje mnoha špičkovými sportovci v mnoha odvětvích. Uvědomte si, kolik mistrů světa v kolika odvětvích jsme v posledních deseti letech získali. Takový potenciál, který máme v rámci squashe, by bylo škoda nevyužít, ovšem musí se tomu někdo systematicky věnovat. Je velmi složité vychovávat špičkové sportovce na bázi dobrovolnosti. Vyčítejte dobrovolníkovi, že nedělá víc …

Projekt není zaměřen jen na samotnou výchovu hráčů, je zde prostor i pro rozvoj českých trenérů. Aktuálně mohu jmenovat trenéry, kteří se  pravidelně zúčastňovali v minulé sezóně přípravy -  Jan Roll, Vladimír Novotný, Jarda Sezemský, David Tománek, Jaroslav Příhoda, Luboš Walter, Dominik Šácha, Michal Krautwurm a další.

Cílem je vznik něčeho, co by se dalo přirovnat ke středisku vrcholového sportu, byť zřízeného ze soukromých fondů. Střediska vrcholového sportu byla sice produktem minulého režimu, pro rozvoj sportovce však byla nesporně velmi přínosná. Střediska zahrnovala stravu, ubytování, regeneraci, technickou přípravu, psychologický rozvoj jednotlivce …

Doufám, že se časem dostaví výsledky naší práce, které bude možné dále prezentovat, a takto získat pro projekt další prostředky.

Jaký je vztah projektu a ČASQ?

ČASQ na konci roku 2011 navázalo spolupráci s Australanem Michaelem Fitenim. Dle mých informací od předsedy ČASQ Pavla Sládečka byl kontrakt podepsán na tři roky. V emailové zprávě, kterou od ČASQ obdrželi před několika týdny hráči, v této sezóně ale Mike Fiteni již trenérem reprezentace není. Nicméně, i když tato spolupráce již neplatí, jsem ji spíše chápal a vítal,  jednalo se o cenově velmi vstřícnou smlouvu ... přestože jsem trenérskou praxi Fiteniho neznal do podrobností a nedokáźal jsem tedy jeho odbornost dostatečně ohodnotit. 

Bohužel, k dnešnímu dni také stále není zpřístupněn rozpočet hospodaření ČASQ, ačkoliv se asociace ke zveřejnění zavázala již na poslední valné hromadě v červnu 2012. Dokonce si tento závazek umocnila na jaře 2013 v zápise z jednání výkonného výboru s termínem zveřejnění do 20.4.2013. Osobně nepovažuji za šťastné, kdyby se svazové peníze, kterých je zatím stále nedostatek, nějak podstatně investovaly do jedinců typu Jana Koukala, kterému je třicet let a kdy není jisté, zda prostředky vložené do jeho dalšího zlepšování jsou vynaložené efektivně.

Co nám můžete říci o osobě Shauna Moxhama?

Shauna Moxhama znám velmi dlouho, ještě z dob, kdy jsem pracoval s juniory v roli reprezentačního trenéra (sám jsem to chápal spíše jako pozici koordinátora, nebo dnešními slovy - manažera reprezentace). Tehdy jsme měli k dispozici takové finance, že trenér jeho kvalit mohl přicestovat 3-4 x za rok … Nám se podařilo v loňské sezóně přivézt Shauna do Čech celkem 20x. Dá se tedy říci, že zde strávil půl celé sezóny. Spolupráci jsme nastartovali v září 2012. Tuto sezónu bohužel Shaun z rodinných důvodů v Čechách být nemůže. Jeho práci bude zatím suplovat Shaunův blízký spolupracovník Ital Simone Rocca, který se zde momentálně vyskytuje vždy 2 týdny a potom přibližně na stejnou dobu zůstává v zahraničí. Od konce ledna doufáme, že zde bude ještě častěji. Simone se Shaunem spolupracuje dlouhodobě,  účastní se Shaunových tréninkových kempů v USA, je držitelem nejvyšší italské trenérské squashové třídy, je 8-mi násobným mistrem Itálie, v letech 2007/2011 byl hlavním koučem italského národního juniorského týmu.

Shaun je podle mého názoru jedním z nejlepších squashových trenérů světa. Já říkám, že je to squashový Mourinho. Sám jsem měl možnost zúčastnit se trenérské konference v Malajsii v roce 1995, kde vystupoval v roli přednášejícího. Shaun prezentuje své dovednosti i na podobných světových konferencích, namátkou ještě konference v Egyptě nebo Brazílii. Mluví za něj výsledky jeho práce a nemyslím tím jenom spolupráci s Davidem Palmerem. V době, kdy Palmer začal se Shaunem spolupracovat (rok 1998), se David Palmer pohyboval kolem 30. místa na žebříčku PSA. Za tři roky se stal světovou jedničkou a dalších deset let se v desítce nejlepších dokázal udržet. Mimo jiné také vedl belgický squashový svaz, zařídil tam „národní squashové centrum“ včetně toho, že pro jeho provoz dokázal sehnat finance. A osobně jsem hluboce přesvědčen, že přesně takovou osobnost český squash dnes potřebuje. Podobný kredit v ČR nikdo nemá.

Ač se se Shaunem Moxhamem znám velmi dlouho a dobře, jsou finanční podmínky spolupráce naprosto standardní. Považoval bych za nekorektní, aby Shaun snižoval své nároky, jen proto, že jsme přátelé. Shaun stále pracuje i v USA, kde si také drží částečný pracovní úvazek. Z čehož vyplývá i další obrovský benefit projektu. Nad rámec sportovních cílů projektu zde existuje i možnost, že díky spolupráci s ním bude možné využít i jeho kontaktů a dostat některé z českých hráčů na studium na některé americké střední škole – a to zdarma. Takže i v případě, že se nenaplní sportovní cíle, se kterými se hráči do projektu hlásí, stále jako výsledek spolupráce může být i vystudovaná škola v USA. A to není, myslím, málo.

Kdo se může projektu zúčastnit? Jaké jsou podmínky spolupráce?

Projekt je otevřený hráčům z celé České republiky, v tuto chvíli je do něj zapojeno cca 25-30 squashistů, dojíždějí sem hráči z Brna, Pardubic, Teplic, Poděbrad … Samozřejmě nejvíce hráčů je z Prahy. Na základě odborného vyhodnocení ze strany Shauna Moxhama a Simone Rocci bude docházet ke korekcím v tom, kdo bude nebo nebude do programu zapojen. Mezi těmi 30 hráči najdeme i zhruba 15 zástupců české squashové reprezentace. To je, myslím, poměrně vysoké číslo na to, aby ČASQ projevila větší aktivitu směrem k tomuto projektu. Se zástupci ČASQ jsem podrobnosti projektu probíral, přesto ČASQ dosud neprojevila snahu o zapojení se do projektu. Dokonce někteří hráči – jako např. Tereza Svobodová – se do projektu přihlásili na základě osobních kontaktů, nikoliv na základě informace ze svazu.

Jak je pro hráče finančně náročné se do projektu zapojit?

Řekl bych, že vůbec. Hráči platí poplatek 50 Kč za každou hodinu, kterou stráví se Shaunem nebo Simonem na kurtu. Bez ohledu na to, kolik jich je na kurtu, každý platí 50 Kč. Dále se platí náklady za kurt, ty se dělí počtem hráčů. Trenéři platí 100 Kč za absolvovanou hodinu. Takto získané peníze pokrývají část mzdy trenéra. Náklady na letenku a ubytování jsou zajištěny z jiných zdrojů. Smyslem poplatků od hráčů a trenérů není vydělávat peníze, stejně tak jako to není smyslem celého projektu. Smyslem toho, že se hráči a trenéři podílejí na nákladech, je to, že vnímají své zapojení v projektu.

Jak probíhá organizace časového rozvrhu?

Za časový plán je plně zodpovědný trenér. Vždy se dopředu rozešle email s nabízenými termíny, na který všichni účastníci odpovědí dle svých časových možností, trenér potom následně vypracuje program tréninků.

Trenéři v tomto programu jsou zapojeni v roli trenéra pravidelně pouze na kurtu ?

Součástí projektu není jenom vlastní trénink, ale i účast na zahraničních turnajích. Je strašně důležité, aby hráče doprovázel někdo, kdo squashi skutečně rozumí.  Myslím, že toto je například u Shauna jeho další obrovská přednost. Vzpomeňme například juniorský turnaj v Belgii v listopadu 2012 (mimochodem, Shaun se ho účastnil bez nároku na honorář). Díky Shaunově koučinku dokázali naši junioři porazit hráče, kteří byli herně na vyšší úrovni.

V tuto chvíli je do projektu zapojeno 30 hráčů, jaký je cílový stav?

To se bude měnit podle možností každého ze zúčastněných. Shaun mi už po dvou hodinách indikoval, kde je či není prostor k dalšímu výkonnostnímu růstu.

Museli jste i někoho odmítnout?

Ano, zatím ve dvou případech jsme se museli rozhodnout o nezapojení hráče do projektu z výkonnostních důvodů.

Máte už pro projekt nějaký název?

Zatím to není definitivní, ale uvažujeme o názvu: Czech Pro Squash Program.

Redakce děkuje Tomáši Cviklovi za poskytnutý čas a informace. Brzy přineseme druhou část tohoto rozhovoru, interview přímo se Shaunem Moxhamem. Zůstaňte s námi :-).