V březnu oslavila Nour El Tayebová dvaadvacáté narozeniny a nemohla si přát lepší opožděný dárek. V dubnovém žebříčku WSA se jí totiž poprvé podařilo dostat až na páté místo. Do elitní dvacítky pronikla už v prosinci 2010, ale trvalo jí celé čtyři roky, než se probojovala mezi nejlepších deset žen. Dalo by se říci, že na egyptské poměry je to dlouhá doba.
Pro rodačku z Káhiry přišel průlom během loňského srpna, kdy jako šestnáctá nasazená prošla do finále dvou po sobě jdoucích turnajů světové série v Malajsii a Hongkongu. Od té doby stále stoupala žebříčkem vzhůru až na současnou pátou pozici. Stejně jako většina Egypťanů i ona ovládá několik nepříjemných úderů, které často najdou nick. Nad ostatními ale ve hře vyniká hlavně díky svým akrobatickým skokům a rybičkám. Jak prozradila v rozhovoru, naučila se je od někoho, koho dobře známe …
foto: Mohd Roslan Hisam (squashmad.com)
Od roku 2012 ses pohybovala ve třetí desítce, pak jsi v září 2014 najednou poskočila z pětadvacátého místa na osmé díky dvojí finálové účasti na turnajích v Kuala Lumpur a Hongkongu. Stalo se tak skoro ihned poté, co ses zasnoubila s Alim (egyptský squashista Ali Farag, nyní 47. hráč na světě – pozn. red.). Myslíš si, že právě to bylo příčinou tvého náhlého vzestupu?
V roce 2011 jsem začala chodit na vysokou a trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na to, že pořád musím dělit svůj čas mezi řádné studium a trénování. Zároveň jsem chtěla mít i nějaký osobní život. Věci ale nešly podle plánu a trpělo tím učení i squash. Hodně to ovlivnilo moji sebedůvěru, až tak, že mě squash přestával bavit.
Když jsem se seznámila s Alim, všechno se díky němu zjednodušilo a zlepšilo. Pomohl mi znovu získat sebevědomí. Takže ano, od toho zasnoubení, a vlastně i nějaký čas předtím, jsem zase hrála slušně a ten nárůst sebedůvěry, který jsem pocítila v té době, hodně prospěl i mojí hře.
Také už docela dlouho spolupracuji s trenérem Haithamem Effatem a kondičním trenérem Hossamem Shaddadem a bez jejich neustále podpory a důvěry bych se určitě nedostala tam, kde jsem teď. Oba mě dobře znají a jako tým fungujeme skvěle.
Když teď patříš do elitní pětky, jaké jsou tvé cíle pro zbytek roku?
Chci neustále zlepšovat silné stránky svojí hry a pracovat na těch slabých. Naštěstí neplýtvám energií na sledování žebříčků, ale asi mým největším squashovým snem je stát se nejlepší hráčkou na světě. Nebo aspoň tou nejlepší, jakou já sama můžu být.
Jsi známá pro svoje rybičky a rozštěpy, které předvádíš na kurtu. Děláš je už od dětství? Je za tím nějaký příběh?
Ano, tohle jsem dělala už jako juniorka, asi jsem se inspirovala při sledování maestra Shabany, jednoho ze svých vzorů. Snažím se ale zlepšovat pohyb na kurtu a neuchylovat se k různým skokům a roznožkám až tak často. Možná jen jednou dvakrát za zápas, protože tím trpí kolena a může dojít ke zranění šlachy.
Nedávno jsi absolvovala náročná utkání s Nour El Sherbiniovou. V New Yorku jsi těsně prohrála, v Chicagu jsi jí poté porážku vrátila. Vypadá to, že tohle urputné soupeření mezi vámi bude nějakou chvíli trvat, je to tak?
Hrajeme spolu už od roku 2009, naším prvním velkým zápasem bylo finále mistrovství světa juniorů, kde jsem prohrála. (Obě se dostaly i do finále v roce 2011, kde ale zvítězila El Tayebová.) Od té doby je to jako na houpačce, ale myslím, že na vzájemné zápasy vede ona. Je to vynikající hráčka, a pokud mezi námi vznikne dlouhodobá rivalita, bude mi ctí a potěšením. Obě vyznáváme odlišný styl squashe a právě díky tomu jsou naše zápasy tak zajímavé.
Mimo kurt vypadáte, že jste si velmi blízké. Jak těžké je hrát proti dobré kamarádce?
Už od juniorů soutěžíme ve stejných věkových kategoriích, a když cestujeme, vždycky máme společný pokoj. Takže jsme velmi dobré kamarádky. Pro mě jsou zápasy s ní jednoduché a těžké zároveň. Když nastupuji proti slušné a férové hráčce, cítím se na kurtu o trochu uvolněněji. Na druhou stranu je to obtížné, když samy sebe ani nemůžeme povzbudit nějakým pokřikem, protože se navzájem respektujeme. Pozitivní fakt je ten, že už jsme si zvykly na to hrát proti sobě, takže obě víme, že na kurtu je to prostě „práce“, nic osobního.
Z různých fotek na sociálních sítích se dá soudit, že všechny Egypťanky na okruhu se přátelí a že jste jedna šťastná rodina. Na kurtu ale často musíte čelit jedna druhé. Pomáhá vám vaše kamarádství v tom, že se vzájemně motivujete k lepším výkonům?
Myslím, že díky tomu, že je nás na každém turnaji víc, spolu vycházíme dobře a vždy máme i společné tréninky. Mimo kurt se snažíme nebrat věci tak vážně a užívat si to, že můžeme jako parta cestovat po světě a dělat, co nás baví.
Na posledním mistrovství světa týmů byly Egypťanky první nasazené, ale prohrály jste v semifinále s Malajsií, přestože jste daly dohromady hvězdnou sestavu, výhradně hráčky první desítky. Cítily jste se proto více pod tlakem? Mělo to vliv na výsledek?
Prohru jsme nesly těžce, ale oba týmy byly vyrovnané. Jasně, podle žebříčku máme nejlepší družstvo, ale nejde jen o umístění. Řekla bych, že v elitní dvacítce je to o tom, kdo má zrovna lepší den. V semifinále byla Malajsie ten den lepší a opravdu si zasloužila vyhrát. Dá-li bůh, vrátíme se v roce 2016 ještě silnější.
Natálie Grinhamová se synem Kieranem
Natalie Grinhamová (bývalá světová dvojka – pozn. red.) se nedávno znovu objevila na okruhu poté, co se jí narodilo druhé dítě. Jak vnímáš tenhle trend matek vracejících se k profesionálnímu sportu po založení rodiny? Máme očekávat více takových sportovkyň?
Pro mě je neuvěřitelné, co Natalie dokázala. Vlastně mě to inspirovalo, abych udělala to samé (někdy v budoucnu). Taky jsem si uvědomila, že i když váš život nebo organismus projde radikální proměnou (jako třeba když máte dítě!), pořád se můžete vrátit a bojovat o ty nejvyšší příčky. Dřív jsem si stěžovala, jak těžké je skloubit trénování se studiem, ale pak jsem si řekla: „Nebuď jak malá, Natalie trénovala a k tomu se starala o mimino!"
Hodně se teď mluví o stejných prize money pro muže i ženy. Těšíš se na takovou možnost?
Je skvělé, že na některých akcích už se odměny vyrovnávají. Tvrdě jsme dřely, abychom ženskou profesionální sérii posunuly výš. Věřím, že sloučení PSA a WSA spolu se zavedením rovných prize money pomůže ženskému i mužskému okruhu.
Ke komu vzhlížíš jako ke vzoru a proč?
Nemám přímo konkrétní osobu, kterou bych si brala za vzor. Od někoho se naučím jednu věc a od někoho zase jinou, ať už jde o cokoliv. Pokud bych si musela vybrat, zvolila bych svoje rodiče a svého snoubence, od nichž jsem se toho naučila nejvíc.
Na konec mi dovol popřát ti za SquashMad opožděně všechno nejlepší. Kdybych byl džin z láhve a mohl ti splnit dvě přání – jedno squashové a jedno nějaké jiné –, co by sis přála?
Děkuju za narozeninové přání! A pokud jde o ty dvě další, je to jednoduché. Ve squashi bych chtěla být nejlepší hráčkou na světě a jinak bych ráda žila obyčejný a šťastný život s rodinou a přáteli.
autor: Alex Wan
překlad: Jiří Hron
zdroj: squashmad.com