Ramy Ashour je momentálně nejlepším squashovým hráčem na světě. Egyptský šampion zůstal neporažen ve 41 turnajích a jeho vítězství v Qatar World Open v prosinci ho vyšvihlo na pozici číslo 1, kterou má v úmyslu udržet. Po vítězství na letošním British Open 2013 poskytl 25letý Ashour rozhovor pro Daily News Egypt, ve kterém mluvil o jeho vítězství a squashi v Egyptě vůbec.
Jak jste se cítil poté, co jste se stal prvním Egypťanem, který vyhrál British Open od roku 1966 po Abdel Fatah Abu Talebovi?
Bylo to opravdu výjimečné. Mnoho Egypťanů se od té doby dostalo do finále, ale žádný ho nikdy nevyhrál. Já jsem se dokonce probojoval do finále již v roce 2012, ale nevystoupal jsem až na vrchol. Vypadalo to, jako kdyby byl turnaj prokletý! British Open však není jako jiné soutěže, je to nejprestižnější událost na okruhu PSA. Zlomit téměř 50 letý rekord bylo velice mimořádné a znamená to pro mě mnoho. Je to úplně odlišné od jakýchkoli jiných turnajů, které jsem kdy předtím vyhrál.
Jaké to bylo vrátit se do Egypta jako mistr? Měl jste dostatek času se potkat se svými přáteli a rodinou nebo Vás čekaly velké oslavy?
No, nebylo toho příliš, ale oslavy se konají jiným způsobem, skrz rozhovory pro televizní programy a noviny, které se soustředily na mě a můj rekord. Od prosince 2012, kdy jsem vyhrál World Open v Kataru, jsem světovou jedničkou. Od srpna 2012 jsem neztratil žádný zápas v sérii 41 zápasů, na což jsem velice pyšný. Vyvíjí to však na mě určitý tlak, abych podával stále skvělé výkony, což si zároveň i užívám.
Každý se také koncentruje na olympijskou kandidaturu pro rok 2020, což jsem podpořil svou účastí v Rusku v Petrohradě. Byla to pro mě obrovská zkušenost a z účasti na této události jsem si hodně odnesl. S ohledem na tlak to bylo těžší než pětisetový zápas, jelikož jsem měl zodpovědnost reprezentovat celý squashový národ sám. Bylo to skutečně důležité.
Proč by měl být squash dle vašeho názoru olympijským sportem?
Squash je úžasnou hrou, je zábavný a velmi zdravý. Pro mě osobně znamená životní styl. Mění osobu nejen fyzicky, ale také duševně. Mě samotného úplně změnil co se týče disciplíny, motivace a pochopení, co se děje na kurtu. Squashový kurt se může zdát malý, je v něm však spousta maličkostí, které rozšíří vaši mysl a které vám mohou pomoci také ve skutečném světě. Squash je pro mě úžasná hra a veliký dar.
Také věřím, že si squash zaslouží svoji šanci. Dvakrát jsme se pokusili být začleněni do programu olympijských her a já se domnívám, že teď nastal náš čas. PSA vynaložila veškeré úsilí, aby se pokusila vyhrát olympijskou kandidaturu pro rok 2020. Squash je nyní také prezentován velmi odlišně, vztah mezi diváky a hráči je fantastický, je to opravdu jiné než dříve. Místa konání zápasů jsou také jiná, dle mého názoru máme jedny z nejdůležitějších faktorů, které mohou ohromit kohokoli na světě. Máme skleněný kurt, který lze položit v jakékoli věhlasné oblasti po celém světě, což může dopomoci k organizaci jedinečného turnaje.
Jak lze porovnat squash s dalšími olympijskými kandidáty, kterými jsou zápas a baseball?
Oba jsou to skvělé sporty a já i celý squashový svět je zcela respektujeme. Zároveň však věřím, že jsme důležitější než tyto sporty, že máme více potenciálu a že můžeme olympijskému výboru nabídnout něco odlišného. Tyto dva sporty už byly dříve do olympijských her začleněny, my tedy můžeme přinést něco jiného. A proto doufám, že tentokrát budeme zařazeni.
Jaký tréninkový režim Vám pomohl se dostat na vrchol této hry?
Zůstávám tak odhodlaný, jak jen to je možné. Trénuji pětkrát týdně, třikrát denně. Dříve jsem trénoval šestkrát týdně, ale od té doby, co se mi hromadí zranění, jsem musel začít trénovat chytřejším způsobem. Ve svém tréninkovém plánu jsem změnil mnoho věcí a mé tělo nyní lépe reaguje na pětidenní režim. A jsem stále v dobré kondici tak, jako jsem byl předtím.
Pět z deseti nejlepších squashových hráčů na světě jsou v současné době Egypťané. Zdá se Vám, že je v Egyptě na tento sport kladen dostatečný důraz za předpokladu, že zde zcela jasně může být nalezen talent?
V Egyptě o squashi moc povědomí není, ani mu není příliš věnována pozornost. Squashoví hráči jsou výbornými sportovci a squashi věnují značné úsilí, je to tedy veliká škoda. Když v Egyptě mluvím o těchto velkých atletech, pokaždé jsem smutný, když se lidé otočí a zeptají se „kdo jsou tito lidé?“. Vláda i federace by je měla více ocenit, ale zároveň chápeme těžké období, kterým Egypt prochází. Musíme tedy sdílet tuto zodpovědnost a nemyslet pouze sami na sebe nebo být sobečtí.
Je to naše kariéra a to je to, pro co žijeme. Nemusí to být materiální docenění, ale pouze uznání prostřednictvím veřejného povědomí a vysílání zápasů v televizi. Našim přáním je, aby nás federace a ministr sledovali a povzbuzovali a dodávali nám pocit, že děláme něco pro naši zemi, která je důležitější než cokoli jiného.
Řídíte Inspire Squash Academy. Prozraďte nám něco více o práci, kterou tam děláte.
Akademie funguje skvěle. Miluji její atmosféru a rád učím děti nové věci. Vlastně se i já sám učím od dětí, ty jsou totiž nejlepšími osobami, od kterých se lze učit. Mají nové nápady a nestarají se o to, co si ostatní myslí. Nemají žádná omezení. Děti přicházejí s odpověďmi na naše otázky, které jsou úplně mimo rámec nebo jakékoli hranice, které byste čekali, proto je to skutečně zajímavé. Jsem nadšený, že jim mohu předat, co jsem se doposud v životě naučil já. Myslím si, že toho o squashi vím hodně a domnívám se, že squash vyučuji s jiným náhledem. Věřím, že vybuduji novou egyptskou squashovou generaci a to je můj cíl, vytvořit něco, co nazývám egyptský řetězec mistrů.
Jak se mohou lidé v Egyptě dostat ke squashi?
No, děti by prvně měly celkově začít sportovat, cvičit a hýbat se až do sedmi let. Potom se mohou připojit k akademii nebo začít hrát v jejich vlastních klubech. Důležitou roli také hrají rodiče, musí udržovat děti disciplinované, ujišťovat se, že je squash baví a že jsou ochotné se vydat na sportovní dráhu.