Angličanka Sarah-Jane Perryová, nyní světová patnáctka, by ráda viděla squash na olympiádě a stejně tak by uvítala větší množství turnajů se stejnými prize money pro squashové hráče i hráčky. A také by se jí velmi líbilo, kdyby se postavil skleněný kurt na hradě Warwick. Během přípravy na první turnaj sezóny v Číně mluvila s Alanem Thatcherem o tom, jak tvrdě na sobě pracovala během léta a jak si užila na Bermudách.

foto: Prince

Začíná další sezóna, pověz nám prosím něco o své letní přípravě. Zkusila jsi tentokrát něco nového?

V porovnání s minulým rokem to bylo docela dlouhé léto, takže jsme měli na trénink opravdu hodně času. Je to vždycky zábavnější, když do letní přípravy vsunete nějaké zvláštnosti, a tenhle rok to tak bylo: cvičila jsem třeba na dopadové žíněnce nebo převracela pneumatiky.

Co nám můžeš říct o svém domovském klubu a o místech, kde trénuješ? A s kým trénuješ, ať už jde o trenéry nebo tréninkové partnery?

Mým squashovým domovem je Kenilworth. Je to fantastický členský klub se šesti kurty, z nichž jeden je skleněný a nejdůležitější na něm je, že se tam dá nastavit výška tinu. Sídlí tam taky můj trenér Steve Townsend, který má to potěšení mě trénovat už patnáct let!

Fyzickou přípravu většinou absolvuju v klubu Warwickshire, kde se kochám výhledem na golfové hřiště, zatímco se na kole koupu ve vlastním potu. Taky často jezdím do Manchesteru, abych byla pravidelně v kontaktu s fyzioterapeuty a dalšími lidmi z týmu.

V klubu trénuju s několika tamními členy, ale i s hráčkami odjinud, pokud je to možné. Docela pravidelně teď třeba i s Alison Watersovou.

Při takovém množství tvrdé dřiny si určitě musela také odpočívat. Jaký byl tvůj nekrásnější letní zážitek mimo squashový kurt?

U téhle otázky je odpověď jasná: Bermudy, kam jsme letěly s Alison Watersovou. Exhibice, kterou jsme odehrály, a vlastně celý ten výlet naprosto předčily naše očekávání a hned bych se tam vrátila.

S Alison jsme tam pobyly týden ještě s naším kamarádem Johnem, který je stejně jako my Angličan a pracuje tam. Navštívili jsme pár zajímavých míst, třeba Křišťálové jeskyně nebo maják, viděli jsme hromadu nádherných pláží, ale zahráli jsme si i tenis a několik kol golfu. Bylo skvělé, že jsme tam každý večer měli čerstvé ryby a mořské plody, a navíc jsme ochutnali i místní koktejl z rumu a zázvorového piva, jmenuje se Dark and Stormy (temný a bouřlivý)!

Taky mi udělalo radost, že jsem mohla během léta strávit nějaký čas s rodinou a přáteli, hlavně se svým kmotřencem Sebem, který v červenci oslavil první narozeniny a je pořád roztomilejší!

V srpnovém žebříčku jsi dvanáctá, to znamená nejvýše v kariéře (teď v září Sarah-Jane klesla o tři místa – pozn. red.). Jaké jsou tvé cíle pro následující sezónu?

Tím nejbližším je samozřejmě proniknout do elitní desítky. Spousta lidí mi říkalo, že se nedostanu ani tam, kde jsem teď, a i když je dvanácté místo super, nemůžu si říct, že už jsem spokojená a víc nechci.

V únoru letošního roku sis vysloužila pozornost squashových médií, když sis vynikajícími výkony zajistila vítězství na mistrovství Velké Británie v Manchesteru. Tvoje cesta turnajem vedla přes Milie Tomlinsonovou, Fionu Moverleyovou, Alison Watersovou a nakonec Lauru Massaro. Co ti z toho týdne utkvělo nejvíc v paměti? (Doufám, že se ti sponzoři náležitě odměnili!)

Pořád to mám všechno trochu rozmazané! Pár týdnů před turnajem mě trápilo nějaké drobné zranění a skoro jsem odvolala účast, takže jsem nakonec byla ráda, že tam můžu jet a hrát bez omezení. Byl to pro mě průlomový turnaj, porazila jsem dvě bývalé šampiónky během dvou po sobě jdoucích dnů. Určitě mi to dodalo sebevědomí na dlouhou dobu dopředu.

Na finále se přišla podívat i moje rodina a taky přátelé a sponzor a byla jsem nadšená z toho, že jsem to svým způsobem dokázala pro ně. Vždycky se na ně můžu s čímkoli obrátit, ale příležitostí vidět mě v takových chvílích nemají mnoho.

V Šanghaji budeš sedmá nasazená. Jak moc už turnaj vyhlížíš a jaká jsou tvá očekávání?  

Nové sezóny už se nemůžu dočkat a snad se mi v Číně start vydaří. Nikdy jsem se tohohle turnaje ještě neúčastnila, ale slyšela jsem o něm hodně pozitivního, takže se těším, až to všechno začne a já budu moct uplatnit to, na čem jsem během letní pauzy pracovala. Žádná očekávání nemám, jdu zkrátka zápas od zápasu.

Jako hráčka profesionálního okruhu často cestuješ. Baví tě to? Máš nějaké oblíbené destinace nebo turnaje?

Cestování si většinou užívám. Jsem introvert, takže mi nevadí dlouhé přelety, kdy jsem sama. I teď, když někam vyrážím poprvé, se ve mně pořád mísí vzrušení s trochou nervozity, ale nakonec pokaždé všechno dobře dopadne.

Vždycky se mi dobře vede v Torontu, to na seznamu určitě nesmí chybět. Chtěla bych zvlášť pochválit tamní Granite Club, protože jejich organizace je každý rok perfektní. A to nemluvím o tom, že je to jediný turnaj, který jsem vyhrála už dvakrát! I British Open, kde hraju na domácí půdě, je pro mě výjimečné. A Turnaj šampiónů představuje tu nejlepší podívanou, jakou squash může nabídnout.

V Šanghaji se ve finále může potkat Nicol Davidová s Raneem El Welilyovou. Co bys na těchto dvou hráčkách vyzdvihla nejvíce?

Obě mají vlastnosti a schopnosti, které obdivuju. Nicol je vzorem tvrdé dřiny, odhodlání a houževnatosti, což z ní spolu s jejími dalšími vlastnostmi dělá výborný příklad pro ostatní. Na Raneem se mi líbí její chytré pojetí squashe a to, jakou eleganci a originalitu do hry přinesla. A nesmíme zapomenout, že jsou obě také známé svým smyslem pro fair play a příjemným vystupováním.

Jak se stavíš k rovným finančním podmínkám pro squashové hráče a hráčky?

Už v minulosti jsem dala docela jasně najevo, co si myslím. Squashistky trénují stejně tvrdě jako squashisti, obětují tomu tolik co muži a jsou stejné profesionálky. Ženský squash se rychle rozvíjí, stále více lidí má možnost ho sledovat a vidět, jak vzrušující sport to je. Ženy nikdy nebudou tak rychlé nebo silné jako muži, ale podle mě to nijak neubírá zápasům na atraktivitě.

Ráda se podívám na jakýkoli squash, mužský i ženský. Jsme sportovci na vrcholové úrovni, jsme ti nejzdatnější a nejdovednější. S ohledem na to bych uvítala stejné prize money pro všechny, ale i když bych takový krok přijala s nadšením, nebudu na něm trvat. Už tak se toho v téhle oblasti podařilo hodně a věřím, že když bude náš sport růst i dál, zbytek přijde časem.

Řekni nám prosím víc o svých sponzorech a o tom, jak ti pomáhají.

Mými hlavními sponzory jsou organizace England Squash and Racketball (v podstatě anglická squashová asociace – pozn. red.), značky Prince a RAB a firma James Hart Chorley, zabývající se prodejem a opravou nákladních aut. Asociace nám poskytuje veškerou možnou podporu a také přístup k realizačnímu týmu. Je to pro nás nedocenitelná pomoc – na mnoho turnajů s námi jezdí fyzioterapeut a trenér a doma máme veškerý servis týkající se sportovní medicíny, psychologie výživy a tak dál.

Prince (rakety), Akuma Sports (oblečení) a RAB (struny a omotávky) pro mě připravují to nejkvalitnější vybavení, což mě zbavuje jedné velké starosti. Jsem jim všem velmi vděčná za jejich neustálou podporu a víru ve mě. Díky nim a společnosti James Hart Chorley se tak můžu plně soustředit na to, abych byla pořád lepší a lepší, a nemusím myslet na nic jiného než na své tréninky a zápasy.

Co říkáš probíhající kampani, jež má pomoci squashi dostat se na olympiádu? Co by to znamenalo pro squash jako takový, kdyby vyhrál místo v programu tokijských her za pět let?

Bylo by ohromné, kdyby se to povedlo. Squash zahrnuje a ztělesňuje všechno to, v čem spočívá olympijský duch, takže věřím, že je to jen otázka času. Osobně by mi udělalo velkou radost, kdyby byl do olympiády v Tokiu squash zařazen, protože v té době budu pravděpodobně pořád hrát a každý sportovec sní o tom, že bude bojovat o olympijské medaile. V tom jsme jako všichni ostatní.

RYCHLÝ DOTAZNÍK:

Oblíbené jídlo?

Steak s hranolky.

Jak ti to jde v kuchyni? 

Vařím si skoro každý večer, umím toho docela dost.

Máš pořádek v bagu?

Asi jsem známá spíš jako ta, která tam nemá zrovna uklizeno… takže moc ne.

Nejoblíbenější film, který jsi viděla tohle léto?

Southpaw (Bojovník)

Díváš se na televizi? 

Když jsem doma, tak moc ne, ale na cestách ji zapínám často.

Jmenuj jedno místo v Anglii, kde bys ráda viděla vyrůst skleněný kurt pro squashový turnaj.

Zůstanu v rodném kraji: hrad Warwick! Hrady považuju za nádherná architektonická díla a moc by se mi líbilo, kdyby se mohl skleněný kurt postavit v jednom z těch obrovských sálů nebo venku na nádvoří.

text: Jiří Hron
zdroj: squashmad.com