| Titanik se potopil - včetně squashového kurtu | |
Při katastrofě Titaniku došlo nejenom k velkým ztrátám na lidských životech, do hlubin oceánu se ponořil i squashový kurt. Na dně světového oceánu tak bylo možné si zahrát partičku squashe o více než 70 let dříve než na prvním kurtu tehdejšího Československa.
Squashový kurt na Titaniku
„Raketové hřiště“, nebo také "krátká raketa" – objekt, který dnes známe pod jménem "squashový kurt" byl jednou z novinek, kterou na své palubě představily lodě Olympic a Titanic společnosti White Star Line, aby pasažérům sportovním vyžitím zpříjemnili dlouhý pobyt na lodi. (Titanic byl spuštěn na vodu 31.5.1911, první squashový kurt v ČR byl otvřen v roce 1988)
Squashový kurt na Titaniku
Kurt byl umístěn na palubě G, zhruba uprostřed lodi, nedaleko strojovny. Na výšku zabíral 2 podlaží, F a G. Byl 9.14m dlouhý, 6.10m široký a 5.03 m vysoký. Ocelové stěny byly natřeny na šedo, podlaha byla vyrobena z materiálu Veitch, připomínajícím dnešní linoleum. Hlediště bylo od kurtu odděleno sítí za zadním koncem hřiště a umožňovalo výhled na celý kurt.
Kurt byl umístěn na palubě G, zhruba uprostřed lodi, nedaleko strojovny. Na výšku zabíral 2 podlaží, F a G. Byl 9.14m dlouhý, 6.10m široký a 5.03 m vysoký. Ocelové stěny byly natřeny na šedo, podlaha byla vyrobena z materiálu Veitch, připomínajícím dnešní linoleum. Hlediště bylo od kurtu odděleno sítí za zadním koncem hřiště a umožňovalo výhled na celý kurt.
Pro srovnání, dnešní kurt měří 9.75m na délku, 6.40m na šířku a 5.64m je minimální výška.
Bohužel se nedochovala žádná fotografie kurtu pořízená příma na Titaniku, k dispozici je tak pouze skica publikovaná v časopise The Shipbuilder, ve speciálním vydání věnovaném Titaniku a sesterské lodi Olympik.
Squashový kurt, umístěný ve středu lodi, byl zcela zakrytý a osvětlen byl pomocí elektrických světel. Vchod byl umístěn uprostřed boční části kurtu. Zřejmá je i světlíková ventilace kurtu.
Z plánů Titaniku není patrné, byl-li squashový kurt opatřen i šatnou, snad byla umístěna přímo v hledišti. Je i možné, že si hráči před zápasem nosili ošacení do aut, a při cestě na kurt tak přilákali pozornost pasažérů první třídy.
Jak vypadal squashový kurt na jiných lodích této éry můžeme vidět na následující fotografii.
Případně se můžeme podívat na video, na kterém je zachycena i hra squashe na Olympiku, sesterské lodi Titaniku. (čas 2:07)
Pro majitele squashcenter – jak to tam provozovali?
Provoz i výběr vstupného měl na Titaniku na starost Frederick Wright, 24 letý Angličan, profesionální hráč squashe. Na Titaniku byl jako člen posádky a jeho mzda činila pouhou libru týdně. Stejnou pozici Wright zastával již dříve na sesterské lodi Olympik. Ve svých pamětech jej kolonel Archibald Gracie popsal jako typického Angličana, čístotného a puntičkářského.
Provoz i výběr vstupného měl na Titaniku na starost Frederick Wright, 24 letý Angličan, profesionální hráč squashe. Na Titaniku byl jako člen posádky a jeho mzda činila pouhou libru týdně. Stejnou pozici Wright zastával již dříve na sesterské lodi Olympik. Ve svých pamětech jej kolonel Archibald Gracie popsal jako typického Angličana, čístotného a puntičkářského.
Kurt byl přístupný pouze pasažerům první třídy, kteří si museli koupit vstupenku za 50 US centů či 2 šilinky. Vstupenka je opravňovala ke vstupu na 30 minut.
Kurt musel být rezervován dopředu a podmínkou bylo, že nikdo nesměl být na kurtu déle než jednu hodinu, pokud další zájemci čekali ve frontě.
Kdo hrál squash na Titaniku či využil služeb profesionálního squashového trenéra Fredericka Wrighta?
Squashový kurt byl na Titaniku velmi oblíben a navštěvován, bohužel se nedochovala jmenná evidence pasažérů, kteří si stihli squash na Titaniku zahrát.
Pasažér druhé třídy Charles Eugene Williams, 23 letý Angličan, v té době považován za mistra světa hry hry "extortion" nebo také „raquets“ - předchůdce dnešního squashe. Vzhledem k neexistenci jakékoliv mezinárodni asociace či federace měl jeho titul pouze neoficiální punc. Bez ohledu na to, že Charles Eugene Williams přehrával své soupeře rozdílem třídy.
“Mistr světa“ Charles Eugene Williams cestoval druhou třídou, přesto i jemu byl kurt přístupný. Výjimku získal právě díky svému umění.
Richard Norris Williams, 21 letý Američan byl výtečným hráčem tenisu. Cestoval první třídou a do Ameriky se jel zúčastnit několika turnajů před pokračováním studia na Harvardské univerzitě. Je velmi pravděpodobně, že kurt na Tittaniku využíval.
Richard Norris Williams, 21 letý Američan byl výtečným hráčem tenisu. Cestoval první třídou a do Ameriky se jel zúčastnit několika turnajů před pokračováním studia na Harvardské univerzitě. Je velmi pravděpodobně, že kurt na Tittaniku využíval.
Karl Howell Behr, 26 letý Američan, také pasažér první třídy, byl známým profesionálním tenistou. V roce 1907 reprezentoval USA v Davis Cupu a na Wimbledonu se dokázal dostat až do finále deblu. Stejně jako v případě Richarda Norrise Williamse je prvděpodobné, že i Karl Behr využíval squashový kurt, pravděpodobně hráli společně.
V roce 1914, Richard Norris Williams a Karl Howell Behr vyhráli finále deblu v Davis Cupu.
V roce 1914, Richard Norris Williams a Karl Howell Behr vyhráli finále deblu v Davis Cupu.
Asi nejzajímavější vzpomínkou na squashové dění na Titaniku jsou paměti 54 letého Archibalda Gracie, Američana cestujícího první třídou. V roce 1913 vydal knihu Pravda o Titaniku
Po několika úvodních dnech na lodi, kdy Archibald Gracie opomíjel sport, se rozhodl opět začít s aktivním pohybem. Domluvil si proto trénink s Frederickem Wrightem na pondělí 15.dubna 7:30 před snídaní. K tréniku již nedošlo a neexistuje žádný důkaz o tom, že by Archibald Gracie využíval squashový kurt i před tím. Citace z knihy A. Gracie: "V pondělí ráno jsem se rozhodl, že je nutné se trochu rozhýbat, měl jsem na programu squash, posilovnu, bazén a další aktivity. Vstal jsem brzy a ještě před snídaní jsem se setkal se squasovým trenérem, abych se při squashi rozehřál na plavání v bazénu.
Noc, kdy se Titanik potopil
Po srážce s ledovcem v neděli, 14. dubna, 1912, 23:40, šli velitel Smith společně s architektem Thomasem Andrewsem zjistit rozsah škod na předku lodi, našli již zatopenou místnost na třídění pošty a rychle se zaplňující squashový kurt.
Po srážce s ledovcem v neděli, 14. dubna, 1912, 23:40, šli velitel Smith společně s architektem Thomasem Andrewsem zjistit rozsah škod na předku lodi, našli již zatopenou místnost na třídění pošty a rychle se zaplňující squashový kurt.
V okamžiku nárazu pasažéři Henry Blank, William Greenfield a Alfred Nourney hráli karty v kuřácké místnosti první třídy. Překvapeni tím, že loď zastavuje, opustili kuřárnu a šli se podívat na palubu F, kde ke svému úžasu viděli, že mořská voda se již dostala na squashový kurt a dosahovala zhruba do úrovně kotníků.
Archibald Gracie vzdal ve své knize poctu Fredericku Wrightovi. Archibald Gracie byl pravděpodbně posledním přeživším pasažérem, který s Fredrecikem Wrightem hovořil. Oba muži se potkali cca 45 minut po srážce.
„Co byste řekl tomu, kdybychom přesunuli naše utkání na zítřek ráno?“ ironicky jsem jej pošťouchl.
„Ano“, odpověděl, když si mne všiml a poukázal na to, že squashový kurt byl již zatopen. Jeho hlas byl klidný a možná bez typického nadšení, obličej snad o něco bledší než obvykle.
Frederick Wright zmizel společně s vrakem lodi, jeho tělo nebylo nikdy identifikováno.
Kolonel Archibald Gracie, který si při potopení Titaniku právě užíval vířivku, dokázal vyplavat na hladinu a dostat se do záchranného člunu.
přeloženo se svolením SquashZAG